Obuchu hýbej se! Jednomu ševci se vedlo tak špatně, že jeho děti plakaly hlady, přestrojil se tedy za starého žebráka, vzal do ruky hůl a šel do světa.Druhý den přišel k starému pastýři, který pásl veliké stádo ovcí. Vyprávěl mu o své bídě, starý ovčák se nad ním slitoval a dal mu beránka, s kterého na zavolání : „Beránku, otřes se!“ pršely dukáty. Řekl mu ale: „V hospodě u své kmotry se nezastavuj!“S velikou radostí vzal švec beránka na ramena, poděkoval starci a pospíchal domů, aby potěšil ženu a děti.+20Zašel za vršek a začal slovům ovčáka nedůvěřovat: s obyčejného beránka, že by padaly dukáty? Postavil beránka na zem a řekl: „Beránku, otřes se!“ V tom okamžení bylo pod beránkem plno dukátů. Celý šťastný naložil si švec beránka na ramena a ubíral se k domovu.Šel kolem hospody a jeho kmotra se mu postavila do cesty, prosila ho, aby ji navštívil, že se už dlouho neviděli.Švec se napřed trochu zdráhal, ale chtěl se pochlubit, že má v kapse dukáty, zastavil se u kmotry a dal jí beránka, aby mu ho schovala. „Ale neříkejte mu: Beránku, otřes se!“ přikazoval jí.Prohnaná kmotra zanesla beránka do jiné světnice a řekla: „Beránku, otřes se!“ Když viděla, že z něho padají dukáty, umínila si, že ševce opije, zdrží přes noc a ráno mu dá jiného beránka.Časně ráno vzal švec beránka na ramena a rovnou pospíchal k ženě a dětem.Dal ženě několik dukátů, aby připravila dobrý oběd. Žena se divila, kde její starý vzal tolik peněz, ale bála se ho na to zeptat.Po obědě postavil švec beránka na stůl, zavolal děti, aby se radovaly s ním, až se budou kutálet dukáty. Vykřikl: „Beránku, otřes se!“Ale beránek stál jako dřevěný, ani hlavou nepohnul. Děti se smály a žena myslila, že se muž zbláznil. Švec ještě jednou opakoval: „Beránku, otřes se!“ a zase nadarmo, rozhněval se a shodil beránka ze stolu.Dokud dukáty stačily, bylo dobře, když se jich začalo nedostávat, začala žena muže proklínat, že nic nedělá, že se nestará o živnost. Ševci nezbylo nic jiného, než zase vyhledat starce.Starý ovčák se opět slitoval nad ubohou rodinou, dal ševci ubrousek, který na příkaz: „Ubrousku, prostři se!“ sám se prostřel a na něm stály nejlepší jídla a nápoje. Zas ovčák ševci připomenul, aby se u kmotry nezastavoval. Švec měl z daru radost, poděkoval a šel domů.Jakmile byl za vrškem, posadil se na zem a řekl: „Ubrousku, prostři se!“ Měl hlad, až mu v břiše kručelo, najedl se dosyta a šel dál.Před hospodou čekala stará kmotra a co nejvlídněji ho prosila, aby se u ní zastavil.Švec se dlouho rozmýšlel, ale nakonec vešel. Kmotře dal schovat ubrousek se slovy: „Ale, milá kmotřičko, neříkejte: Ubrousku, prostři se!“Kmotra byla chytrá, nalévala mu skleničku za skleničkou, až se mu začalo v hlavě stmívat. Potom udělala s ubrouskem tak, jako prve s beránkem.Švec přiběhl domů k ženě a k dětem, hodil ubrousek na stůl a zavolal: „Ubrousku, prostři se!“ Ale ubrousek se ani nepohnul, švec proklínal kmotru a div si nezoufal.Zase se vrátil k starému pastýři a na kolenou ho prosil, aby se nad ním ještě jednou slitoval. Ovčák mu dal hůl, stříbrem okovanou a drahými kameny vykládanou. Tentokrát mu poručil, aby se u kmotry zastavil a aby si zapamatoval slova: „Obuchu, hýbej se!“Švec stařečkovi nastokrát poděkoval a co nejrychleji pospíchal domů. Zašel za vršek a rád by byl věděl, co hůl dovede. Řekl: „Obuchu, hýbej se!“ V tom okamžení stáli před ním dva ohromní chlapi a začali ho bít.Náramným strachem si švec hned nevzpomněl, že má zavolat: „Obuchu, dost!“ Až to řekl, chlapi zmizeli a před ním stála jen hůl. „Jsi dobrá.“ vstával švec ze země, ty mi dopomůžeš k těm předešlým darům!“Přišel do vsi, kde bydlila jeho kmotra, a zastavil se u ní. Kmotra ho ráda viděla, myslila si, že zas bude mít zisk. Dobře ševce uctila a začala se ho vyptávat, nemá-li mu něco schovat. Švec jí podal hůl se slovy: „Ale neříkejte: „Obuchu, hýbej se!“Baba se mu potají smála, jaký je hlupák. Hned šla s holí do jiné světnice a sotva překročila práh, dychtivě zavolala: „Obuchu, hýbej se!“ V tu chvíli ji začali holemi bít dva chlapi. Na její křik přiběhl hospodský, dostal výprask taky.“ Švec křičel: „Obuchu, jen víc! Jen víc! Dokud mi nevrátí mého beránka a můj ubrousek!“Kmotra mu je vrátila, když se švec přesvědčil, že skutečně jsou jeho, zavolal: „Obuchu, dost!“ Potom s těmi třemi dary pospíchal domů. Teď měli všichni velikou radost, protože peněz i jídla bylo dost, nezapomínali ale na jiné lidi, pomáhali každému chudému.׋›Obuchu, hýbej se!VýrobceMustrednaRok1960Délka24 okénekAutor kresebČervinka KarelAutor textuLukášová RůženaPředlohaErbenOznačeníB0154KoupitDalší diafilmy výrobceJak se Honzík učil latinskyKřesadloCo by kdyby…Jak Madlenka dostala PunťuBroučci III.
