Jak se Honzík učil latinsky Honzík chtěl být pánem. „To bys ale musil umět latinsky,“ řekl mu táta. „I což o to, půjdu do světa a latinsky se naučím,“ odpověděl Honza.Vzal si na cestu placky a šel. Doposud nebyl dál než za humny a tak s chutí kráčel rovnou za nosem.Vystoupil na první vršek a uviděl kus krajiny, kterou nemohl hned ani přehlédnout. „Jemináčku!“ spráskl ruce, „to je veliký svět, kdy pak já ho přejdu!“+20Šel tedy do toho velkého světa. Kdykoliv potkal nějakého pána, dával pozor, co pán mluví; myslil, že je to latinsky. Nejdřív uviděl pána, který stál na zápraží a někomu povídal: „Sud kulatý.“Honzík ta dvě slova zaslechl a hned si je desetkrát opakoval, aby je nezapomněl.Šel dál a zase uviděl pána; díval se z okna, pod nímž stál chlapec, koukal na ptáka u louže, a volal: „Rys tu pije.“„Sud kulatý – rys tu pije -“ opakoval si Honzík. „Už umím pět latinských slov; než se nadám, bude ze mne pán.Sto kroků dál stál zase pán; ukazoval pacholkovi na káru a říkal: „Tu je kára.“„Sud kulatý – rys tu pije – tu je kára,“ přeříkával si Honzík, a když to dobře uměl, poskočil si radostí a řekl si: „Latina mi jde jako hračka, hned budu umět latinsky jako česky.“Ušel asi dvě stě kroků a cesta ho vedla okolo zahrady, kde právě ryl zahradník. Tu vešel do zahrady pán a zlostně zvolal: „Ten to ryje!“„Sud kulatý – rys tu pije – tu je kára – ten to ryje,“ opakoval si Honzík a kráčel dál.Najednou se zastaví, přemýšlí a povídá si: „Nač bych se té latiny tolik učil, náš pan kantor neumí víc a přece je pánem. Kdybych si měl toho ještě víc pamatovat, zapomněl bych je pro druhé a myšlenky by se mi mohly splést.“A otočil se na podpatku a utíkal domů, jako by ho štvali.„I hleďme, Honzík se už vrátil,“ divil se táta, když ho viděl vstupovat do dveří. „A co – latinsky umíš?“ „Sud kulatý – rys tu pije,“ odpověděl Honzík vážným hlasem; umínil si, že jinak než latinsky mluvit nebude.„Co to žvástáš, čert aby tomu rozuměl,“ bručel táta a nechal Honzu stát.„A kdepak jsi, chlapče, skoro celý den chodil?“ zeptala se ho máma. „Tu je kára – ten to ryje,“ Honza na to. Matka se hněvala, že tak odpovídá, ale Honzík spustil svou latinskou písničku od začátku, ať se ho ptal kdo chtěl co chtěl. A protože to říkal velmi rychle, nikdo nepochopil, co to vlastně znamená.Za několik dní povídala máma svému muži: „Tomu našemu chlapci se vzňala v hlavě fantas, blábolí a neví co. Starý pastýř mi poradil, abychom mu s výšky a znenadání nalili na hlavu studenou vodu; fantas že přejde.“„To můžeme hned zkusit, Honza sedí venku pod stájí celý zamyšlený. Jdi, vezmi vědro studené vody, vylez na stáj a poklopem ji na něho vylij. Uvidíme, jestli to pomůže.“Máma vzala vědro vody, vylezla na stáj a v okamžení je na zamyšleného latiňáka vyklopila.Ten vyskočil, chytil se za hlavu a křičel, co mu hrdlo stačilo: „Mámo, táto, pomozte, má hlava!“Táta přišel a divil se, jako by o ničem nevěděl: „Kýho šlaka, copak se ti stalo?“„Seděl jsem a přeříkával si latinsky a najednou jako by se nebe roztrhlo a chtělo mě zabít,“ bědoval Honza.Táta se usmál: „Já myslil, žes zapomněl mluvit česky, a vida, jde ti to docela dobře.“ A Honzík – že leknutím na latinu zapomněl. „Pán bůh ti ji z hlavy spláchl,“ řekl tatík, „protože máš být starým poctivým Honzou a ne panským bláznem.“ A obrátil se, šel k mámě a povídal jí, že Honzík se už uzdravil.“A měl pravdu. Od té doby mluvil Honza zřetelně a latinsky se už učit ani nechtěl.׋›Jak se Honzík učil latinskyVýrobceMustrednaRok1970Délka24 okénekAutor textuLukášová RůženaPředlohaNemcovaOznačeníB0368KoupitDalší diafilmy výrobceO PopelceŽabka královnaSněhurka a sedm trpaslíkůŠípková Růženka
