Křesadlo Mladý voják s tornou na zádech a s šavlí po boku vesele si vykračoval silnicí; vracel se z vojny domů.Potkala ho stará čarodějnice a řekla mu, že může mít peněz, kolik bude chtít. Jen musí vylézt na strom, který stál vedle nich, a dírou v jeho koruně se spustit hluboko dolů.Pověděla vojákovi, jak si má dole počínat, a dala mu svou modrou kostkovanou zástěru. „Mně přines jenom staré křesadlo, které tam moje bába zapomněla,“ požádala vojáka. Kolem pasu mu uvázala provaz, aby ho mohla zase vytáhnout.+20Voják se spustil dírou a ocitl se v osvětlené chodbě. Otevřel první dveře a tam na bedně seděl pes s očima jako čajové šálky. Voják ho posadil na zástěru čarodějnice a nabral si plné kapsy měďáků. Bednu zase zavřel, i psa na ni posadil a vstoupil do druhé komory.Tam seděl pes s očima jako mlýnská kola. Ale vojákovi neublížil, protože voják ho přendal na zástěru čarodějnice. Měďáky vyházel; kapsy i tornu si nacpal stříbrňáky a šel do třetí komory.Uviděl v ní psa, jemuž se v hlavě točily oči, veliké jako Kulatá věž. Voják ho posadil na zástěru, otevřel bednu a uviděl plno zlaťáků. Zahodil stříbrňáky a zlatými penězi si nacpal kapsy, tornu i boty a čepici, takže sotva šel. Psa dal zpět na bednu a zavolal na čarodějnici, aby ho vytáhla.„Máš křesadlo?“ zeptala se. Voják na křesadlo zapomněl; vrátil se pro ně a čarodějnice ho vytáhla na silnici. Když mu nechtěla říci, nač křesadlo potřebuje, voják se rozzlobil a uťal ji hlavu. Křesadlo vstrčil do kapsy, peníze svázal do zástěry a namířil si k městu.V nejlepším hostinci si poručil vybraná jídla, ubytoval se v nejpěknějších pokojích a druhý den si opatřil krásné šaty a boty.Stal se z něho vznešený pán. Lidé mu vyprávěli o krásné princezně, zavřené v měděném zámku s mnoha věžemi a pevnými zdmi. Nikdo k ní nesměl, aby se nevyplnila věštba, že se provdá za docela obyčejného vojáka.Voják mnoho utrácel, takže mu nakonec zbyly jen dva groše. Z krásných pokojů se musil přestěhovat do komůrky v podkroví a přátelé ho opustili. Byl večer a voják neměl ani na svíčku. A tu si vzpomněl na křesadlo; sotva zazářila jiskra, objevil se pes s očima jako čajové šálky a řekl: „Co poroučí můj pán?“Poručil mu: „Přines mi nějaké peníze!“ Pes odběhl a ve chvilce byl zpět s velkým měšcem měďáků. Voják pochopil, jakou má křesadlo moc: když škrtl dvakrát, přiběhl pes, který hlídal stříbrňáky, a jestliže škrtl třikrát, přišel pes z komory se zlatem.Voják zas bydlil v krásných pokojích, pěkně se oblékal a přátelé se k němu zase hlásili. Jednou večer si voják pomyslil: Je to divné, že nikdo nesmí princeznu spatřit; a já že ji taky ani na chviličku neuvidím? Kdepak mám křesadlo! Škrtl a psovi s očima jako čajové šálky řekl své přání.Pes zmizel a za chvilku se objevil se spící dívkou na zádech. Byla tak krásná, že každý v ní hned poznal opravdovou princeznu. Voják se neubránil, musil ji políbit. Pes princeznu zase odnesl.Ráno při snídani vyprávěla princezna rodičům svůj sen: že jela na psu a nějaký voják že ji políbil. Královna se zhrozila a hned nařídila jedné staré dvorní dámě, že příští noc musí u princezny bdít.Na vojákovo přání pes zase v noci vzal princeznu a utíkal s ní jak nejrychleji dovedl. Stará dvorní dáma za ním; viděla, kam pes s princeznou vběhl. Nakreslila na vrata domu křídou velký kříž, vrátila se do zámku a lehla si. Za chvíli se vrátil i pes s princeznou.Když uviděl na vratech domu, v němž bydlil voják, nakreslený kříž, vzal křídu a pomaloval kříži vrata všech domů v městě. Časně ráno král s královnou, s dvorní dámou i s důstojníky hledali označený dům. Jenže kříže byly všude, kam se jen podívali.Chytrá královna ustřihla tedy zlatými nůžky kus hedvábí, ušila malý pytlíček a naplnila ho jemnou krupicí z pohanky. Pytlík uvázala princezně na záda a opatrně v něm vystřihla malý otvor.V noci zas běžel pes k vojákovi se spící princeznou. Protože voják ji měl velmi rád, toužil stát se princem, aby se s ní mohl oženit. Rozsypané krupice si pes nevšiml a tak ráno král s královnou poznali, kde jejich dcera byla.Vojáka sebrali a odvedli do vězení. Och, jaká tam byla tma! Řekli mu tak: „Zítra budeš viset!“ A voják si své křesadlo zapomněl v hostinci!Ráno slyšel znít bubny a pochodovat vojáky. Mřížemi malého okénka viděl, jak lidé pospíchají z města, aby se podívali na jeho popravu. Malý ševcovský učedník tak utíkal, že jeden pantofel mu ulétl ke zdi vězení.„Co tak pospícháš,“ křikl na něho voják. „Já jsem ještě tu a beze mne to nezačne. Doběhni mi radši do hostince pro křesadlo; dostaneš od cesty čtyři groše!“ Učedník vzal nohy na ramena a křesadlo přinesl.Za městem kolem šibenice stáli vojáci a davy lidí. Král a královna seděli na krásných trůnech právě naproti soudcům a celé radě. Voják už stál na žebříku; když mu chtěli na krk hodit oprátku, požádal o splnění posledního přání: rád by si ještě vykouřil dýmku. Král svolil.Voják tedy vytáhl křesadlo, třikrát škrtl a už tu byli všichni tři psi. „Pomozte mi, aby mě nepověsili,“ řekl jim. Psi se hned vrhli na soudce a celou radu, vyhazovali je vysoko do vzduchu, takže se při dopadu na zem na kusy rozbili. Největší pes popadl krále s královnou a vyhodil je za ostatními.Vojáci se polekali a lidé volali: „ Milý vojáčku, buď naším králem a krásnou princeznu si vezmi za ženu!“ Posadili ho do královského kočáru, tři psi skákali kolem a vojáci vzdávali čest. Princezna se dostala z měděného zámku a byla svatba. Trvala osm dní; i psi seděli u stolu – a na všecko vyvalovali oči.׋›KřesadloVýrobceMustrednaRok1970Délka24 okénekAutor kresebJadrníčková KvětaAutor textuLukášová RůženaPředlohaAndersenOznačeníB0163KoupitDalší diafilmy výrobceKrejčík králemKoblížek na vandruO chytrém JankoviSněhurka a sedm trpaslíků
