Zvířátka a loupežníciJednou domov opustili kozel, kohout, kočička. Šli celý den, nespatřili cestou ani človíčka. Pořád stejnou notují, na lidi si stěžují: „Kykyrý, kykyrý, nač mám vstávat ve čtyry?“ „Mňouky, mňou, mňouky, mňou, už nás trápit nebudou. „Mée mé, mée mé, s lidmi už být nechceme!“+19„V lese najdem živobytí, kočička si ptáčka chytí, koout jádry bude živ a ten kozel najde trávy, ještě lepší nežli dřív.Nic nás v cestě nezastaví, kykyrý, mňou, mée, mé, lidem smát se budeme.“Večer nemohli už zpátky, les se zavřel za zvířátky. Les je v noci jako živý: vítr učí mluvit dříví, měsíc houby cvičí v tanci a na zádech svatojánci hvězdy z nebe snášejí.Je jim čím dál smutněji. A taj jdou, lesem tmou, levá, pravá, přední zadní - pozor, kozle, neupadni! Na zvířátka padá strach, našlapují po špičkách, ale nemohou už zpátky, před zvířátky, za zvířátky černé lesy, tma a tma. Kdopak se tu vyznat má!„Mée mé, mée mé, sotva ten les přejdeme!“„Kykyrý, kykyrý, budem z lesa ve čtyry!“„Mňouky mňou, mňouky mňou, řeči nikam nevedou.“A tak jdou, lesem tmou, levá pravá, přední, zadní, pozor, kozle, neupadni! Vtom probleskla houštím záře, zajásala zvířátka: „Cesta lesem překrátká, budem zas mít hospodáře!“Došli k staré chatrči, z okénka se světlo lije. Kozel všechny odstrčí, on chce vidět, kdo tam žije, kočka také, kohout též: „Počkej, vždyť mě zamáčkneš! Kykyryký! Mée mé! Zacláníš mi! Né a né!“ Jeden druhého tu šidí, ale kohout první vidí...vidí, jak tam ve světnici, v karty hrají loupežníci,bum! Sedma k sedmě osma k osmě, já teď nesu eso k esu, bum, bum, bum!A tak hrají, dupou, křičí - o podkovu, o káču, o záplaty, o jehličí, bum! Bum, bum, bum!Vtom zamečel kozel, hráči vyskočili ze židlí,ze dveří se strachy tlačí, vždyť tam v okně zahlídli hrozné zvíře: má tři hlavy, jedna mečí, druhá mňouká a ta třetí kokrhá - utíkejme, utíkejme, než nás všechny roztrhá!Utíkají, les je žene, s nimi karty rozházené, karty, káča bláznivá, divé houby v patách mají, utíkají, klopýtají, kolem všechno ožívá, pařezy je spolknout chtějí, houby už je dohánějí, už je mají - a ještě krok... A tu loupežníci - skok, skok a skok a přes potok.Už jsou z lesa za potokem, oddychují, jdou jen krokem, už mají dost lesa, pranic, zpátky nevrátí se zanic.A zvířátka přes kořeny dál žene les naježený: „Mňouky mňou, mňouky mňou, světýlka nás zavedou!“ „Mée mé, mée mé, už jim neutečeme?“A tu kohout vesele překřičel své přátele: „Kykyrý, kykyrý, je tři čtvrtě na čtyry!“Svítá, svítá, za chviličku, vesele jdou po sluníčku, levá, pravá, přední, zadní, pozor, kozle, neupadni - mezi poli, v ranní záři vracejí se k hospodáři.׋›Zvířátka a loupežníciVýrobceDPrahaRok1982Délka22 okénekAutor kresebNesvadba MilošAutor textuVykopal Zdeněk Dr.PředlohaHrubinOznačeníB0665KoupitDalší diafilmy výrobceZuzanka a písmenkaVeselá medvíďataStatečné kuřátkoPohádka o stromech a větru
