Princ Bajaja Královně se brzy po odjezdu krále do boje narodili synové – dvojčata. Rostli jako buci. Ten o nějaký okamžik starší vždy běhal po dvoře a měl se k světu líp než druhý, který se batolil jen kolem matky. Když se král za sedm let vrátil a ptal se, který je starší, podstrčila královna za staršího svého mazánka.V mládeneckých letech bylo staršímu líto, že mladšího jmenovali budoucím králem. Postěžoval si svému koníkovi. „Jdi do světa,“ poradil mu koník. „Ale nikoho s sebou neber a na jiného koně nesedej než na mne. Bude to k tvému štěstí. A dokud mne budeš poslouchat, budu tvým ochráncem a rádcem.Otec nechtěl, aby princ odjel, ale matka svolila hned. Nakonec svolil i otec. Matce bylo v poslední chvíli líto, že tak nechává jít syna do světa. Přísně mu přikázala, aby buď za rok přijel domů, anebo dal o sobě vědět. U vrat nasedl princ na koníka a jel do světa sám a sám.+20Nevěděl, kam ho koník nese. Pojednou vidí věže krásného města. Koník ale klusal přes pole ke skále. Když do ní kopl, otevřela se a vjeli do pěkné stáje. „Mne nechej tady. Ty jdi ke králi do služby a vydávej se za němého,“ řekl princi koník. „A když budeš něco potřebovat, přijď a třikrát na skálu zaklepej.“Král brzy poznal, že němý se ve všem vyzná. Všichni ho měli rádi a říkali mu Bajaja, protože jen takto na všechno odpovídal. Král měl tři dcery, jednu krásnější než druhou. Bajaja, v tváři snědý a s jedním okem zavázaným, jim rád přinášel kytice a svíjel zlaté niti. Nejraději sloužil nejmladší Slavěně.Bajaja byl krátký čas na zámku, když rodině krále hrozilo velké neštěstí. Aby král zachránil zemi, musí v příštích třech dnech dát své dcery drakům. Princezny v černých šatech, tváře jako z bílého mramoru, přežalostně plakaly.Bajaja spěchal ke skále; otevřela se, když na ni třikrát zaklepal. Vyprávěl koníkovi, co se v zámku událo. „Proto jsem tě sem přivedl, abys princeznám pomohl. Přijď zítra ráno,“ řekl koník. Princ přišel; na koníkův příkaz zvedl kámen pod žlabem. V díře byla truhla a v ní troje krásné šaty, meč a uzda na koně.Bajaja si oblékl červené šaty stříbrem a diamanty vyšívané; co na nich bylo pevného, bylo z ocele. Připjal si meč a uzdu hodil koni přes hlavu. „Nesmíš se bát! Spolehni se na svůj meč a do draka jen sekej!“ přikázal mu koník.Nejstarší princeznu vyprovázel z města zástup lidstva. U dračí skály padla v mdlobách na zem. A tu letí kůň a na něm rytíř v červených šatech. Poručil lidem, aby princeznu odvedli a odešli. Skála se s třeskem otevřela a devítihlavý drak vylezl. Bajaja mu jedním rázem uťal tři hlavy. Drak se svíjel, plil oheň, ale princ nedbal; usekl mu všech devět hlav a ujížděl, odkud přijel.Druhý den, sotva přivedli prostřední princeznu, přijel rytíř, zabil osmnáctihlavého draka a ujel. V zámku všichni litovali, že mu nemohli poděkovat. Slavěna řekla: „Kleknu si před rytířem a tak dlouho budu prosit, až se mnou půjde.“ Bajaja skákal po pokoji a dával na srozuměnou, že se na toho rytíře těší.Ráno jel se Slavěnou sám král. Třásla se pomyšlením co ji čeká, nepřijede-li vysvoboditel. Ale Bajaja zabil i třetího, sedmadvacetihlavého draka, ač on i koník div mdlobou neklesli. Princezna před ním klekla, král prosil – koník však sebou trhl a rytíře už nebylo vidět.Zanedlouho nastal králi nový zármutek: silný panovník sousední země ho vyzval k válce. Král prosil knížata o pomoc; za odměnu jim slíbil své dcery. Všichni se dostavili se svými vojsky. Král se rozloučil s dcerami, Bajajovi přikázal dát na všechno pozor, a za zvuku trub a píšťal se brali do pole.Bajaja se najednou rozstonal. Nedbal o pomoc lékaře; naznačil, že sám si najde léčivé koření. A zatím šel za svým koníkem. Oblékl si bílé šaty se zlatým brněním, vzal meč, sedl na koníka a jel do boje.Královo vojsko nemohlo odolat přesile nepřátel. V tom se objevil rytíř v bílých šatech a zlaté přilbici a ohromným mečem sekal do nepřátel. Královské vojsko se vzpamatovalo a postavilo se mu po bok. Nepřátelé couvali a když rytíř zabil jejich vůdce, rozprášili se jako stádo bez pastýře.Rytíř bodl koně a byl ten tam. Král lítostí div neplakal, že mu už po čtvrté ujel. Doma mu Slavěna řekla, že Bajaja si šel pro léčivé koření; vrátil se za dva dny chromý a churavější, než byl dřív. Král se obrátil na Bajaju; ten se však usmál a otočil se na patě; ukazoval, že mu pranic neschází.Každý z knížat králi ve válce statečně pomáhal. Komu dát dcery, aby žádnému neukřivdil? „Postavíte se do řady,“ řekl král knížatům. „Každá z mých dcer shodí z balkónu zlaté jablko. Ke komu se zakutálí, ten se stane manželem té které princezny.“ Ve skvostných šatech vystoupily princezny na balkón.Bajaja stál mezi diváky zrovna u ženichů. Nejdřív hodila jablko nejstarší princezna. Kutálelo se k Bajajovi, ale Bajaja uhnul. Dokutálelo se tedy k hezkému knížeti; hned je zdvihl a vystoupil z řady. Jablko druhé princezny se také kutálelo k Bajajovi. Odmrštil je tak šikovně, že běželo k druhému pánu.Nyní házela Slavěna. Tentokrát Bajaja jablíčku neuhnul, s radostí je zvedl, běžel nahoru, klekl před princeznou a líbal jí ruku. Vytrhla se mu a hořce plakala, že si musí vzít němého. Král se zlobil, ale napravit se to nedalo. Po hostině bylo rytířské potýkání. Ceny vítězům měla předat Slavěna.Sokové se potýkali a tu hlásný oznamuje, že venku stojí rytíř a žádá, aby ho přizvali ke hře. Král kývl a objevil se rytíř v modrém a stříbrném šatu, na stříbrné přilbici bílý a modrý chochol. Princezny div nevykřikly, poznaly svého vysvoboditele. Poklonil se paním a s knížaty se potýkal tak, že se stal vítězem.Pak poklekl před Slavěnou; pověsila mu na krk zlatý pás, který sama vyšívala. Ruce se jí třásly a tváře hořely, když slyšela slova krásného rytíře: „Nevěsto krásná, ještě dnes tě uvidím.“Měsíc svítil a od skály naposled nesl koník svého pána. U zámku Bajaja seskočil, políbil ho na krk a koník mu zmizel z očí. Nerad ztratil náš rytíř svého věrného přítele.Princezna seděla ve svém pokoji. V tom ji někdo vezme za ruku. Vzhlédne a vidí svého vysvoboditele. „Proč se skrýváš před svým ženichem?“ zeptal se jí. „Nejsi můj ženich!“ „Jsem, princezno. Před tebou stojí němý Bajaja, který tebe a tvé sestry od smrti vysvobodil a otci ve válce pomohl.“Potěšila se a v hodovní síni co svého ženicha představila krásného rytíře – němého Bajaju. Otec se radoval, hosté se divili a sestry hleděly po očku. Teď teprve nastala pravá veselost: až do bílého rána se pilo na zdraví snoubenců.Po svatbě jel Bajaja se Slavěnou ke svým rodičům. Celé město bylo potaženo černým suknem: umřel mladý král. Bajaja pospíchal k zámku. Rodiče se potěšili, obávali se, že ani on nežije, protože dlouho o něm neslyšeli. Černé sukno vystřídalo červené. Bajaja byl králem a do smrti žil šťastně se svou manželkou.׋›Princ BajajaVýrobceMustrednaRok1980Délka24 okénekAutor kresebJadrníčková KvětaAutor textuLukášová RůženaPředlohaNemcovaOznačeníB0430KoupitDalší diafilmy výrobcePrincezna na hráškuO BudulínkoviKoblížek na vandruO černé princezně
