O černé princezně V chaloupce u moře pokojně žil se svou ženou velmi chudý rybář. Jediným jeho přáním bylo, aby se jim narodilo dítě.Jednou měl rybář nalovit pro krále mnoho velkých ryb. Plul už několik hodin a úlovek takřka neměl. K večeru dostával strach, věděl, že král ho přísně potrestá, jestliže ryby nedonese. A tu znenadání stál za ním černý muž a řekl: „V okamžení budeš mít plnou loďku ryb, dáš-li mi, o čem doma nevíš.“Rybář slíbil bez rozmyšlení, měl málo věcí a proto lehko mohl o všech vědět. „Za dvakrát sedm let si pro to přijdu,“ řekl černý pán, vzal síť, nalovil plno nejlepších ryb a zmizel.+12Z dobrého výdělku koupil rybář ženě na pěknou sukni. Rybářka ho také chtěla potěšit, řekla mu, že budou mít dítě. Rybář si vzpomněl na černého muže a zarmoutil se, ženě se však o něm ani slovem nezmínil.Oba měli radost ze syna Radovida. Dvakrát sedm let rychle uběhlo a jednou ráno rybářka marně syna volala. Černý muž si ho odvedl a rodičům položil do chaloupky velký pytel zlata.Daleko od rybářovy chaloupky byl pod zemí zlatý zámek, bydlila v něm zakletá krásná princezna, černá jako uhel. Jen mladík, který by pro ni opustil domov a mnoho nesnází by vytrpěl, mohl ji vysvobodit. Jenže v podzemí žádný mladík nebyl.Plakala pro to a trpaslík, který k ní jednou v zahradě přistoupil, jí slíbil, že mladíka přivede. Trpaslík nebyl nikdo jiný, než onen černý pán.Jednoho dne přivedl Radovida. Princezna ho vodila po zahradě, zpívala mu a vyprávěla. Radovid si ji velmi zamiloval.Jednou zatoužil podívat se za rodiči. „Nesmíš nikomu říci, kde jsi žil a že máš ženu, nesmíš jiné ženě nic slíbit,“ řekla mu princezna, trpaslíkovi přikázala, aby Radovida doprovodil tam, odkud ho přivedl.Radovid našel rodiče v městě, byli bohati a bydlili v krásném domě. Měli u sebe hezkou schovanku a matka chtěla, aby se s ní Radovid oženil.Starý rybář radovánkami oslavil návrat syna. Radovid se vesele bavil se schovankou – a slíbil jí víc, než slíbit měl. V té chvíli jako by před ním stála černá princezna. „Teď ke mně nesmíš,“ smutně mu řekla, „leda bys sám našel cestu do zlatého zámku, tyto železné škorně bys musel vzít s sebou.“Radovid svázal škorně k sobě, hodil si je na rameno a pustil se do světa. Přes hory a doly přišel k černému moři. Převozník o zlatém zámku nevěděl, poslal Radovida za obrem na druhé straně ostrova.„Půjdeš sedmkrát sedm dní a přijdeš k zelenému moři, za ním v černém lese panuje můj bratr, král ptactva,“ řekl obr. „Ten snad ti o zlatém zámku poví.“Král ptactva svolal své poddané, jedna vlaštovička řekla, že zlatý zámek viděla za sedmero řekami, sedmero lesy a sedmero horami.Radovid přeplaval sedmero řek, sedm lesů přešel a sedmero hor přelezl. Otrhaný a bosý, železné škorně přes rameno šel dál a jednoho dne uviděl v podzemí zlatý zámek.Shledal se s princeznou a když ji políbil, stala se z ní nejkrásnější bílá paní s černýma očima. Netoužili po světě, svorně a spokojeně žili spolu ve zlatém zámku pod zemí až do smrti.׋›O černé princezněVýrobceMustrednaRok1960Délka16 okénekAutor textuLukášová RůženaPředlohaNemcovaOznačeníB0150KoupitDalší diafilmy výrobceMalá mořská vílaNejvzácnější darPrincezna na hráškuO Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku
