Pohádka o zlém kameni Byl jednou kámen. Byl to Pustomil,se zlými kluky jedna ruka byl. Nechal se házet jen tak nad střechy,hned rozbil okno – samé neplechy. Děvčátko jedno cupe mezi poli. „Uhodím“, řekl kámen. „Ať to bolí,+6přiletím odnikud, tak ze širokaŠups! Pak se schoval do potoka. Co to? Snad hlásek toho uličníka? V potoce pláč, až srdce usedá. To tam zlý kámen vzlyká, vzlyká...Je mu to líto, že byl nezbeda, zrovna jak vy, když nejste hodní. Nikdo jej nechtěl. Potok také ne, A když se hněval při povodni,žlutavé jarní vody studené vynesli Pustomila do záhonu. A ten pak odtud nesměl domů, dokud jej nevybraly z hlínyděti, co šly tam na maliny. Dodnes, než přijde zima stříbrnáa lidé připraví zem pro zrna, vyberou každý kámen v políčku,aby nic netlačilo zrnka do klíčku.׋›Pohádka o zlém kameníVýrobceDiarMUDélka10 okénekAutor kresebLesková VilmaAutor textuKriebel ZdeněkOznačeníB0381Celý pásDalší diafilmy výrobceKozel a beranHra na pasáčkaJak šel Honza pro lékO Bubláčkovi
