Krásná panna Jabloňová Jeden král rád jezdíval na lov. Jednou měl velkou žízeň, ale studánka nikde. I spatřil jabloň, na níž zrála tři krásná jablka.Utrhl jedno, vytáhl nůž a jablko rozkrojil. Tu vyskočila z jablka krásna panna v tenké říze a volala: „Vodu, vodu!“ Než se král nadál, byla pryč. Když král rozkrojil druhé jablko, vyskočila z něho panna ještě krásnější, než byla první. A také volala: „Vodu, vodu!“ a zmizela.Třetí jablko král nerozkrojil a schoval je do kapsy. Když přišel k řece, sáhl do kapsy a rozkrojil i třetí jablko. Nyní z něho vyskočila nejkrásnější panna ze všech a zase zvolala: „Vody, vody!“ Král nabral do dlaně vody, pokropil pannu a ta už nezmizela.+20Ale třásla se zimou a prosila krále, aby jí půjčil plášť. „Půjčím ti plášť, když mi slíbíš, že se staneš mou ženou,“ řekl král. Panna poznala, že se král nedá ošálit a slíbila.Rozradostněný král sedl na koně a tryskem se hnal ke svému zámku. Dal zapřáhnout do zlatého kočáru tři páry koní a vracel se pro nevěstu, kterou nechal u řeky. Ale co se s ní zatím nestalo!Jak ta panna seděla na břehu zabalena v plášti, objevila se před ní čarodějnice. Přistoupila lstivě k panně, strhla jí plášť a hodila pannu do řeky. Potom zahodila do řeky své hadry a oblékla se do králova nádherného pláště.Když se král vrátil, velice se ulekl. Ale, jak to už v pohádkách bývá, myslil si, že je v čarodějnici zakleta jeho panna. Proto posadil babici do kočáru a odvezl ji na zámek.Všichni se divili, že si král bere takovou babiznu. Jenom on doufal, že se v poslední chvíli při oddavkách čarodějnice promění v krasavici, a proto s ní předstoupil klidně k oltáři. Ale ani teď se babice neproměnila.Král se zavřel do své komnaty a truchlil. Přiletěla na okno bílá holubice s červeným zobáčkem a sedla králi na ruku. „Copak jsi přinesla, holubičko?“ ptal se král. Ona odpověděla: „Nemáš tu pravou. Tvoje pravá v řece leží, bílé vlny po ní běží.Čarodějnici bylo divné, co se král zavírá. Přišourala se ke dveřím a nakoukla klíčovou dírkou dovnitř. Když spatřila krále, jak rozmlouvá s holubicí, zaťala pěsti a hrozila mu pomstou.Potom šla k myslivci a řekla mu: „Do královy komnaty lítá bílá holubice. Zastřelíš holubici a přineseš mi ji. Když to neuděláš, budeš o hlavu kratší!“Myslivec se postavil pod okno, a když holubice vyletěla ven, zastřelil ji. Čarodějnice již na mrtvou holubici čekala. „Teď budu mít konečně pokoj,“ řekla a roztrhala holubici na kusy.Po mrtvé holubici zůstaly na zemi tři kapky krve. Ty zapustili přes noc kořínky a ráno z nich vyrostl svěží jabloňový proutek. V poledne byl z proutku strom a večer se na něm zaskvěly tři nádherné květy.Šla kolem zahradníkova dcerka, která navečer květiny zalévala, a řekla: „Škoda, krásný jabloňový květe, že je podzim. Tady by tě studené větry brzy zničily.“ Utrhla ten květ a odnesla si ho domů do vázičky.Druhý den vyšla za prací hned za úsvitu. Když se vrátila ze zahrady domů, byla světnička v takovém pořádku jako nikdy. Umytá podlaha, ustlaná postýlka a věci v truhlici a ve skříni krásně urovnané.Děvčeti to nešlo na rozum. Schválně zase všecky věci rozházela. Vyndala z police misky, polila stůl, rozházela šaty a pomazala podlahu. Potom vzala konev a dělala, že jde do zahrady.Obešla dvorek, ale zadními dvířky vklouzla zpět do skříňky. Postavila se za dveře světničky a klíčovou dírkou nahlížela dovnitř. Byla plna zvědavosti, co se bude dít.Tu spatřila, jak z jabloňového květu ve vázičce za oknem vstala krásná panna. Měla na sobě jenom tenounkou řízu, byla to ta panna, kterou král tolik miloval. Dala se hned do úklidu.Natřásala peřiny, umyla podlahu, utřela stůl. V tom vstoupila do pokojíčku zahradníkova dcerka. Pana se ulekla a volala: „Vody, vody!“ Děvče drželo v ruce konev s vodou a tak hned pannu celou pokropilo.Panna za to srdečně poděkovala a prosila dívku, aby jí půjčila nějaké šaty, že je jí zima. Děvče rádo vyhovělo a hned běželo na zámek a všecko povědělo králi.Když to král uslyšel, spěchal do zahradníkova domku a svou krásnou pannu poznal. Panna mu potom vše vyprávěla. A také to, že ta čarodějnice kdysi zaklela tři panny ve tři krásná jablka, která nalezl na štěpu, když byl na lovu.Když panna domluvila, přiletěly dvě bílé holubičky – ty dvě zakleté sestry – posadily se panně na rameno. Vrkaly a nakláněly hlavičky celé šťastné, že je aspoň jejich sestra vykoupena.Rozhněvaný král dal čarodějnici uvěznit. V tom okamžiku se také obě holubice proměnily v krásné panny. Všecky tři sestry se plny štěstí objímaly a radovaly z navráceného života.Král dal vystrojit velkou hostinu. Při hostině seděla jeho krásná manželka po jeho pravici a její sestry po levici. Žil potom šťastný král se svou ženou a s celou zemí v pokoji dlouhá a dlouhá léta.׋›Krásná panna JabloňováVýrobceMustrednaRok1959Délka24 okénekAutor kresebJadrníčková KvětaAutor textuPazourek VladimírPředlohaErbenOznačeníB0362KoupitDalší diafilmy výrobceO černé princezněO PopelušceNejvzácnější darKoblížek na vandru
