Čert a Káča V jedné vesnici žila Káča; měla chaloupku, zahradu i pár zlatých peněz. Zůstávala však na ocet, protože byla zlá a hubatá. U muziky ji hoši nikdy do kola nebrali; Káču to mrzelo a tak si jednou řekla, že by tancovala i s čertem.Přišla do hospody, sedla si ke kamnům a dívala se na ostatní, jak tancují. Najednou vejde do dveří pán v mysliveckých šatech a sedne za stůl nedaleko Kačenky.Přinesli mu pivo; pán je vezme a nese Kačence připít. Káča se v duchu té cti divila; trochu se upejpala a pak se ráda napila.+20Pán postaví džbánek, vytáhne z kapsy dukát, hodí ho dudákovi a křičí: „Sólo!“ Hoši se rozestoupí a pán bere Káču k tanci.Staří sestrkují hlavy dohromady: „Kdo to asi je?“ Hoši se ušklebují, děvčata se Kačence smějí – ale Káča neviděla, neslyšela – byla ráda,že tancuje. Celé odpoledne, celý večer tancoval pán jen s Káčou, a pak ji vyprovázel po vsi.„Kéž bych mohla s vámi tak do smrti tancovat jako dnes!“ řekla Káča, když se měli rozcházet. „To se ti může stát; pojď se mnou.“ „A kde zůstáváte?“ „Chyť se mě kolem krku, já ti to povím.“Káča se ho chytila,ale v tom okamžení se pán proměnil v čerta a letěl s ní rovnou k peklu.Zatloukl na vrata, kamarádi mu otevřeli, a když viděli, že je celý upachtěný, chtěli z něho Káču sundat. Ale ta se ho držela jako klíště, živou mocí se nedala odtrhnout; s Káčou na krku musil čert k panu antikristovi.Povídal mu, jak slyšel Káču naříkat o tanečníka; že ji chtěl zastrašit a po tancování jí ukázat peklo; nevěděl ale, že se ho nebude chtít pustit. „Protože jsi hlupák,“ vyjel na něho pán. „Kliď se mi z očí a hleď, ať se jí zbavíš.“Čert se mrzutě štrachal s Kačenkou na zem. Sliboval jí hory doly, jestli se ho pustí, proklínal jí, ale nebylo to nic platné. Utrmácený a rozzlobený přišel s Káčou na louku, kde mladý ovčák ve velkém kožichu pásl ovce.„Koho to nesete?“ zeptal se ovčák čerta, proměněného v obyčejného člověka. Čert naříkal, že mu ta ženská skočila na krk a nechce se pustit; že ji chtěl nést do nejbližší vesnice, ale už pod ním klesají nohy. „Já vám ji napůl cesty odnesu,“ řekl ovčák.„Chyť se mě!“ křikl ovčák na Káču. Káča se hned pustila čerta a chytila se ovčáka. Měl co nést, Káču a ten velký kožich. Přemýšlel, jak by se Káči zbavil. Přišel k rybníku a napadlo mu, aby ji tam hodil.Pomalounku vyndal z kožichu jednu ruku – Káča nic nevěděla – vyndal druhou, sundal první poutko s knoflíku, sundal druhé, třetí a žbluňk – Káča leží v rybníce i s kožichem.Čert seděl na zemi, pásl ovce a díval se, kdy se ovčák s Káčou vrátí. A divil se, když ovčák přišel jen s mokrým kožichem na rameni. Děkoval mu a slíbil, že se mu za tu službu jednou bohatě odmění; řekl ovčákovi, že je čert a zmizel.V té zemi, kde žil ovčák, panoval mladý kníže, veliký marnotratník. Co neprohýřil on, nechali si pro sebe jeho dva správcové; lidu se žilo velmi zle. Jednou povolal kníže hvězdáře, a ten četl z hvězd. „Než bude druhá čtvrt měsíce, přijde pro oba správce čert, a za úplňku přijde i pro tebe, knížecí milosti.“Hvězdářova slova knížetem otřásla; začal žít pokojně, pouštěl se do spravování země a doufal, že snad se mu krutý osud nevyplní. Správcové dali své hrady ze všech stran zatarasit, aby čerti nemohli pro ně přijít.Chudý ovčák pásl své stádo a nestaral se, co se ve městě děje. Jednoho dne znenadání stojí před ním čert: „Přišel jsem, ovčáku, abych se ti odměnil.“ Pověděl mu, co má dělat a jaký plat si potom od správce vyžádat. „Nechtěj ale vysvobodit knížete; to bys musil svou vlastní kůži nastavit!“Když bylo čtvrt měsíce, stály u hradu jednoho z těch dvou správců zástupy lidstva; chtěly vidět, jak pána ponese čert. Najednou se strhne zoufalý křik, vrata se otevřou a čert táhne napolo mrtvého pána ven. Ovčák vstoupí, vezme pána za ruku a čerta odstrčí: „Odejdi, nebo bude s tebou zle!“Čert v té chvíli zmizel, pán líbal ovčákovi ruku a ptal se ho, co si žádá za odměnu. „Dva pytle zlata!“ řekl ovčák. Pán poručil, aby mu je hned vydali. U druhého hradu ovčák také tak dobře pořídil.Kníže poslal pro ovčáka vůz se čtyřmi koni a žádal ho, aby se i nad ním smiloval a z drápů pekelných ho vysvobodí. „Vám to slíbit nemohu, jedná se tu o mne,“ odpověděl ovčák. „Kdybyste se chtěl ale docela polepšit, pokusil bych se o to, i kdybych sám měl jít za vás do horoucího pekla.“ Kníže slíbil.Strachem a hrůzou čekali všude úplněk, neboť se kníže polepšil, nemohl si žádný hodnějšího pána přát. V černých šatech a smrtelně bledý seděl kníže a očekával buď ovčáka nebo čerta.Najednou se otevřou dveře a před ním stojí čert. „Stroj se, pane kníže, hodina vypršela, jsem tu pro tebe.“Kníže beze slova vstal a kráčel za čertem na dvůr, kde stálo nesmírné množství lidí. Mezi nimi se prodírá ovčák a zdaleka volá na čerta: „Uteč, uteč, nebo bude s tebou zle.“ Čert mu pošeptal: „Nevíš, co jsem ti řekl?“ „Blázne, mně jde o tebe. Káča je živá a ptá se po tobě.“Sotva uslyšel čert o Káči, hned byl ten tam a knížete nechal na pokoji. Ovčák se mu v duchu smál. Kníže udělal ovčáka svým prvním dvořanem a miloval ho jako vlastního bratra. Však ovčák byl správným dvořanem: z těch pytlů zlata si nenechal ani krejcar; pomohl těm, od kterých je správcové vydřeli.׋›Čert a KáčaVýrobceMustrednaRok1960Délka24 okénekAutor textuLukášová RůženaPředlohaNemcovaOznačeníB0365KoupitDalší diafilmy výrobceO Kalifu čápoviCo by kdyby…Jak Madlenka dostala PunťuO chytrém JankoviO chytrém Jeníkovi a zlé ježibabě
