Alabastrová ručička V jedné vesničce žili chutí rodiče a měli holčičku Zuzanku. Zuzanka kvetla jako luční kvítí a byla jí plná ves. Rodiče ji měli rádi a Zuzanka jim pomáhala v každé práci. Nejraději však běhala po lese, po polích a po loukách a přitom si zpívala.Nedaleko vesnice stál starý hrad. Večer před svatým Janem zapalovala vesnická mládež na kopci blízko hradu svatojánský oheň. Kolem ohně tančili, zpívali a potom oheň přeskakovali. Když přeskočila oheň Zuzanka, zakopla do malé alabastrové ručičky, která tam ležela v trávě. „Zahoď to, je to kouzlo,“ volali na ni všichni, ale Zuzanka ručičku nezahodila.Přivázala si ji na krk, a když chasa chtěla jít už domů, Zuzanka navrhla, aby šli na hrad. Ale mládež se na hrad bála, a tak se tam vydala Zuzanka sama. Usedla do trávy a hleděla nahoru na oblohu, která byla plná třpytících se hvězd. Najednou se v tom nočním tichu ozvala kdesi daleko hudba.+12A ta hudba se potom stále více blížila k Zuzančinu sluchu a nakonec se objevili hudebníci. Za nimi šel král s královnou. Oba měli na hlavách zlaté koruny a na sobě nádherné oděvy. Průvod uzavíralo služebnictvo, panny a panoši, kteří nesli hořící pochodně. Když průvod obešel hrad, zastavil se před Zuzankou.Královna na Zuzanku kývla rukou a vzala ji s sebou. Prošli hradní branou a klenutou chodbou do velké zahrady, kde stál uprostřed alabastrový zámek, vykládaný zlatem. Kolem rostly květiny nejrozmanitější krásy a stromy s ovocem nejlíbeznější vůně. Tu se otevřely u alabastrového zámku dveře a král s družinou vešel dovnitř, kdežto královna provázela udivenou Zuzanku po hradě.Přišly k myrtovému keři, královna utrhla proutek, upletla z něho věneček a posadila jej Zuzance na hlavu. „Ten věnec máš ode mne na památku.“ pravila. „Zítra zajdi s tatínkem na hrad, ať tam kope. Žádnému jinému se však o tom nezmiňuj.“ Po těch slovech vzala Zuzanku za ruku a odvedla ji k hradní bráně, kde zmizela.Domů se vrátila Zuzanka až po půlnoci. Potichu sundala věneček, schovala ho pod polštář a ulehla na lože. Probudilo ji teprve sluníčko. Zuzanka otevřela oči a hleděla na maminku, která stála u její postýlky. „Co se to se mnou stalo,“ vzpomínala a vzpomněla si na věneček. Sáhla pod polštář a věneček tam byl.Když přišel tatínek, Zuzanka rodičům všechno pověděla. „To jsi udělala dobře, že sis tu alabastrovou ručičku nechala,“ pravil otec, „ta je pro štěstí.“ Potom se domluvili, že půjdou k hradu až v pravé poledne, kdy je na poli nejméně lidí, aby je nikdo neviděl, když si to královna přála.Zuzanka si dobře pamatovala cestu, kudy šel královský průvod. Prošla s otcem hradní branou, klenutou chodbou a vstoupili do zahrady. Jenže teď viděla, že je tam ještě jedna nízká zeď s malým průchodem. Protáhli se jím a Zuzanka hned zamířila k tomu keři, u kterého jí královna sdělila své tajemství.Otec si trochu oddechl a hned začal kopat. Netrvalo dlouho a v zemi se objevila kovová truhlice. Vytáhl ji ze země a zvědavě odkryli víko. Truhla byla plná zlata. Počkali do tmy a teprve potom odnesli zlato domů. Chudý sedlák by byl rád podaroval ještě chudší, ale bál se královniny zloby.Na druhý den se vydal do města, koupil si tam pár koní a vůz, na kterém chtěl odvézt ženu se Zuzankou do města, kde by jim lidé jejich nové štěstí nezáviděli. Bohaté selce ze sousedství to vrtalo hlavou a dotírala na Zuzančinu matku, až jí pověděla o kouzlu alabastrové ručičky.Všechno už bylo připraveno k odjezdu, jen Zuzanka si ještě chtěla zaběhnout k hradu. To se dověděl lakomý sedlák ze sousedství a spěchal, aby byl na hradě dříve než Zuzanka. Tu proti němu kráčí kůň, sedlák na něho vyskočil a kůň se vznesl do vzduchu, třikrát s ním kolem hradu zakroužil a nakonec zmizel i se sedlákem.Zuzanka se s rodiči odstěhovala do městečka, kde si koupili nový dům a dobře žili celá tři léta. Zuzanka dorostla v krásnou pannu. Jednoho dne přijel k nim do domu sličný jinoch, který se Zuzance velice zalíbil.K svatebnímu oltáři jela Zuzanka s myrtovým věnečkem i s alabastrovou ručičkou. Už se blížili k chrámu, když se před kočárem objevil nejchudší člověk z vesnice, kde dříve bydleli. Zuzanka ho zvala do kočáru, ale on si tam za živého boha nechtěl sednout.Zato si sedl do druhého kočáru, kde jeli Zuzančiny rodiče. Vyprávěl jim o všem, co se v jejich vesničce přihodilo a jak se ztratil se světa jejich lakomý soused. Po svatebním obřadu se vrátil do jejich domu a zůstal u nich.Potom si mladí manželé vystavěli blízko starého zámku nový dům a odstěhovali se tam, odkud Zuzanka se svými rodiči pocházela. Jejich otec podporoval všechny chudé lidi ve vesnici a pečlivě všichni opatrovali svůj největší poklad, myrtový věneček a alabastrovou ručičku.׋›Alabastrová ručičkaVýrobceMustrednaRok1960Délka16 okénekAutor kresebNetík MiroslavAutor textuPazourek VladimírPředlohaNemcovaOznačeníB0364Další diafilmy výrobceChytrá horákyněO zlatém kolovrátkuO BudulínkoviO krásné pasačce
