O zlatém kolovrátkuJedna chudá vdova měla dvě dcery, Dobrunku a Zlobohu. Dobrunka byla děvče rozumné, poslušné a přívětivé. Zloboha však byla zlá, mstivá a lenivá. Matka měla raději Zlobohu a ulehčovala jí, kde jen mohla. Aby ji naučila nějaké práci, matka ji dovedla sloužit do města, kde se Zloboze dobře dařilo. Dobrunka zatím opatrovala domácí hospodářství. Když zastala veškerou domácí práci, i kozu nakrmila, usedla ke kolovrátku a počala pilně příst.I když Dobrunka pilně předla, nikdy nezaslechla od matky vlídného slova. Matka dokonce z peněz utržených za předivo podstrojovala Zloboze ve městě. Jednou zas matka odešla do města a Dobrunka u kolovratu přezpívala snad všechny písně, co uměla. Vtom venku zaslechla koňský dupot. Vstala, okénkem vyhlédla na dvorek a vidí – pěkný mládenec seskakuje z bujného vraníka.+20Mladík vkročil do dveří, pěkně pozdravil a prosil o trochu vody. Dobrunka na uvítanou hostu vzala džbánek a venku u studánky nabrala mládenci vodu: „Ráda bych lépe posloužila, ale nic jiného nemám,“ řekla. Když byla u studánky, mladý pán jí potají podstrčil do lůžka měšec plný grošíků. Potom poděkoval za občerstvení a řekl, že zítra opět přijde.Navečer matka přišla domů a vychvalovala Zlobohu, co všechno už umí a jak je krásná. Konečně se tázala Dobrunky, jaký to zde byl shon? Dobrunka vyprávěla, že se tu zastavil jakýsi pán a žádal vodu. Zatajila matce, že se v chaloupce zastaví již nazítří. Když pak chystala lůžko, vypadl z něho měšec peněz, který Dobrunka podala matce. Ta se zaradovala a darované peníze ukryla do truhlice. Dobrunce nedělal ani grošík.Té noci Dobrunka dlouho nemohla usnout; když k ránu klesla ve spánek, zdálo se jí, že je paní velkého zámku a chotí mladého pána, kterého včera spatřila. V zámku se slavily velké hody. Sotva Dobrunka s manželem vstala od stolu, vskočila mezi ně černá kočka a zaťala jí drápy do srdce. Vtom se Dobrunka probudila a řekla si, že ten podivný sen jistě nepřinese nic dobrého.Druhý den v poledne přijel mládenec znovu, vešel do světnice a uctivě pozdravil. Dobrunka ho přivítala, pokynula mu, aby usedl a počala mu vyprávět svůj sen. Mladík řekl: „Až na tu kočku tvůj sen se může vyplnit.“ Dobrunka se otázala: „Žertuješ, pane, jak bych mohla být takovou paní?“ Mládenec odvětil, že dnes si přijel pro její odpověď: „ Chceš být mou ženou?“ Dobrunka se zamyslila, ale pak podala mladíkovi ruku, když tu matka vkročila do dveří. Mladý pán požádal matku o Dobrunku, a když to stará matka uslyšela, dala jim své požehnání.Od té doby matka zacházela s Dobrunkou vlídněji. Ta zatím předla na svatební košili, a v den, kdy dopředla, přijel její milý. „Máš napředeno,“ žertoval, „můžeš se mnou odejet?“ Dobrunka se zeptala, proč tak nakvap. Mladík odpověděl, že musí do boje, a že by rád, kdyby ho doma zastala. Když to matka uslyšela, zle se zamračila, neboť měla jiný záměr, nic však nezmohla. Mládenec posadil Dobrunku na koně a ujížděl k domovu.Když kníže Dobromil přijížděl k zámku – takový byl rod a jméno mladíkovo – chystalo se tu k boji množství vojínů. Všichni provolávali slávu nové kněžně a jejímu choti. Teprve nyní Dobrunka poznala, kdo je její ženich. Hned nato počali slavit svatbu a všichni hosté se odebrali do svatební síně, kde hodovali dlouho do noci. Ráno se kníže Dobromil rozloučil se svou ženou a odejel do boje.Dobrunce se brzy v zámku zastesklo a poslala pro svou matku. Ta přišla i s kolovrátkem. Zlá matka nelibě nesla Dobrunčino štěstí. Tajně si přála, aby se stejně dobře vedlo i Zloboze. Po několika dnech řekla Dobrunce, aby spolu navštívily Zlobohu a vzaly ji k sobě na zámek. Dobrunka dala zapřáhnout kočár a s matkou zakrátko přijely k chaloupce v lese. Zloboha je pěkně přivítala a vábila Dobrunku, aby vešla dále. Sotva Dobrunka překročila práh chaloupky, mstivá Zloboha ji usmrtila nožem a oddělila od jejího těla oči, ruce a nohy. Tělo obě zanesly do hlubokého lesa, ostatní části Dobrunčina těla však uschovaly na zámku, kam se matka se Zlobohou převlečenou za Dobrunku navrátily.V zámku nikdo nezpozoroval záměnu kněžny. Jen služebníci po několika dnech poznali, že jejich paní byla dříve laskavější než nyní. Dobrunka zatím se probudila v tmavé jeskyni v hlubokém lese a nevěděla, kde se nachází. Kde se vzal, tu se vzal, přišel stařík, začal ji léčit hojivou mastí a tišil ji, když naříkala na ukrutnou matku a sestru, že již nikdy nespatří slunce a neobejme svého Dobromila.Nato stařec vyšel z jeskyně a třikrát zavolal. Přiběhl chlapec a stařík mu poručil, aby z jeskyně vzal zlatý kolovrátek, šel s ním do knížecího zámku a dříve se nevracel, dokud za něj nedostane Dobrunčiny oči.Chlapec se usadil u vrat zámku v tu chvíli, když Zloboha s matkou se vracely z procházky. Zloboze se kolovrat tuze zalíbil, ale chlapec za něj žádal jen a jen divnou věc – lidské oči. Zloboha neváhala, přinesla Dobrunčiny oči, jen aby kolovrat dostala.Když chlapec přišel do jeskyně, odevzdal Dobrunčiny oči starci. Ten je lehounce vsadil Dobrunce. Ona ihned prohlédla a začala staříkovi děkovat. „Jen zticha,“ přetrhl jí řeč, „očekávej vše pokojně.“ Potom odešel a po chvíli přinesl Dobrunce chutné ovoce na dřevěné misce. Z dřevěného koflíku jí dával zapíjet.Druhého dne stařec vtiskl chlapci do rukou zlatou přeslici: „Až se tě v zámku budou ptát, zač je, odpověz: za nohy. Dříve ji žádnému nedávej, dokud ti nedá dvě nohy.“ Chlapec odešel s přeslicí a stařík se navrátil do jeskyně k Dobrunce.Právě když se chlapec opět usazoval u vrat zámku, Zloboha stála u okna a dívala se na nádvoří. Sotva uviděla chlapce, hned zavolala matku, aby se šla podívat na krásnou přeslici, jaké ještě neviděla. „Zač je ta přeslice?“, ptaly se Zloboha s matkou. „Za nohy, paní,“ – „Divná, předivná věc, copak s nimi dělá tvůj otec?“ – „Nepátrám po tom co se stát má, přeslici nesmím dát za nic jiného, leč za nohy.“ Zloboha zatoužila i po přeslici. Přemluvila matku a vyměnila chlapci Dobrunčiny nohy za tu zlatou krásu.Třetího dne stařec podal chlapci zlatý kužel a řekl mu: „Dones jej zase do zámku na prodej. Bude-li se tě někdo ptát, zač je, řekni: za ruce. Kdo ti dá ruce, tomu dej kužel.“Jakmile chlapec přišel k zámku, hned k němu přiběhla Zloboha, která se v tu dobu procházela po nádvoří. „Zač ten kužel, chlapče?“ – „Jen za ruce, paní.“ Zloboha byla na rozpacích; dá-li ruce, nic od Dobrunky jí už nezůstane. Matka ji varovala, že výměnou přijde o lásku knížete, ale Zloboha věřila více ve svou krásu. Přinesla chlapci ruce za kužel.Chlapec odevzdal ruce starci a zmizel. Stařík přiložil všechny údy k tělu a v okamžiku srostly s tělem jako dříve. Dobrunka vyskočila, padla starci k nohám a děkovala za uzdravení. Stařík řekl: „Pro každého bych učinil to, co tobě. Nyní zde zůstaň, dokud někdo pro tebe nepřijde...“, a ztratil se, jako by ho nikdy nebylo.Zatím se kníže Dobromil navracel z boje. Zloboha mu běžela vstříc beze strachu a on ji vroucně přitiskl k srdci. V zámku se však těšili na pána – nebyli s paní tuze spokojeni.V zámku vystrojili slavné hody a přijelo mnoho hostí. Při hostině se kníže Dobromil tázal své nepravé ženy, co celý ten čas dělala? Zloboha pravila, že pilně předla a přitom pokazila starý kolovrátek, že zakoupila kolovrátek nový, překrásný, celý ze zlata. „Ten mi musíš hned ukázat“, řekl kníže a vedl Zlobohu ze síně.Zloboha uvedla knížete Dobromila ke zlatému kolovrátku a počala příst. Jakmile otočila kolečkem, začal kolovrat zpívat: „Nevěr pane, nevěř jí, ona tebe ošidí, vlastní sestru zabila, v lese ji pochovala. Sedni, pane, na vraníka, pospěš, pojeď do lesíka, v jeskyni Dobrunka sedí, s touhou naproti hledí.“ Zloboha strachy bez sebe chtěla utéci, ale kníže o ni nedbal, vyběhl na nádvoří, vyskočil na koně a uháněl ze zámku k lesu.Do cesty v lese mu vběhla bílá laň. Kníže byl zvědav, kam až ho zavede a následoval ji, až ho dovedla k jeskyni. Jen co vstoupil, spatřil svou Dobrunku, padl jí kolem krku a řekl: „Kam jsem dal své oči, že jsem tě nerozpoznal od tvé zlé sestry?“ – „Co víš o mé sestře?“ ptala se Dobrunka. Kníže jí všechno vypravoval a ona zase jemu: „Co stařík zmizel, chlapec mi nosil jídlo každý den.“ Dřevěný talíř a koflík vzali sebou domů na památku.Služebníci v zámku zmateni hleděli, jak kníže přivádí tu samou paní, co jim před nedávnem sám čert odnesl i s její matkou. Když jim všem kníže vysvětlil co a jak, přáli zlým ničemnicím jejich trest. Dobrunka dál pilně předla svým starým kolovrátkem na ty nejpěknější a nejtenší košile v zemi – vždyť zlatý kolovrat byl ten tam!׋›O zlatém kolovrátkuVýrobceMustrednaRok1980Délka24 okénekAutor kresebJadrníčková KvětaAutor textuJaroš JiříPředlohaNemcovaOznačeníB0050KoupitDalší diafilmy výrobceBroučci II.Zlatý kolovratZlatovláskaZvířátka a loupežníci
