Starý Bodrík a vlk Bača měl psa Bodríka, který mu mnoho roků bedlivě hlídal ovce jak ve dne, tak i v noci. Vlk se nesměl k ohradě ani přiblížit.Časem Bodrík zestárl, zchroml a neměl už žádné zuby. - Se starým psem jen na smetiště, - bača zle na Bodríka zahlížel, - nač chovat psa, který ani chodit už nedokáže! Bodríkovo místo zabral mladý psík. Nakrmili ho, pohladili a pustili ven k ohradě hlídat ovce.Starý Bodrík ležel na smetišti o hladu a bylo mu líto, že lidé umí být tak nevděční. Přišla noc. Mladý psík zalezl do boudy a spokojeně usnul na podestlaném pazdeří. Ale starý Bodrík spával nalehko, ucítil vlka i teď.+17Chtěl přeskočit přes plot a vlka zahnat. Ale byl vyhládlý, nohy ho nechtěly ani nemohly poslouchat. Smutně si znovu lehl a pomyslel si: - Když já nemám nic k zakousnutí, ať aspoň vlk má, - a ani nezaštěkal.Ráno jde bača dojit ovce a vidí, že jedna chybí. - Ej, svitlo mu v hlavě, - kdyby byl hlídal ohradu starý Bodrík, nebyl by vlk ovci odnesl. A přivolal Bodríka k sobě, pohladil ho a dobře nakrmil.Večer neležel starý Bodrík na smetišti, ani v boudě, ale obcházel okolo ohrady. Věděl, že kde se vlk navnadí, tam přijde i podruhé. Skutečně. V noci přišel vlk jako najisto.Ale teď se postavil proti němu Bodrík: - Co tu chceš? - Však ty dobře víš, co chci: ovci! odpoví vlk. - Mazej pryč, ty ničemo, nadarmo si dnes brousíš zuby. Ovci ti nedám! - Ale kamaráde, - přemlouval vlk Bodríka, - dej mi jednu ovečku, nebudeš litovat. Sníme ji společně, beztak tě hospodář nekrmí. - S vlkem spolky, čert bere ovce i volky, odpověděl vlkovi starý Bodrík. - Včera jsem byl slabý, neboť mi hospodář nedal najíst a proto se ti podařilo tu ovci odnést. Ale dnes je to jiné. Najedl jsem se dosyta, jsem dost silný a ovci ti nedám!Když mi nechceš dát ovci podobrém, - zaskřípal vlk zuby, chystej se se mnou bít. Víš ty, co to je? - Nu, když to chceš, chystej se ty sám. Brzy ráno na tebe počkám tam pod lesem. Vlk jen zavrčel a odběhl do lesa hledat pomoc.Vyhledal medvěda a lišku, aby mu pomáhali.Bodrík už znal vlčí způsoby, proto nešel pod les jen tak sám. Vzal s sebou své staré přátele: prase a kocoura. Bodrík byl, jak už víme, dosti starý pes. Kulhal na jednu nohu a jeho kamarádi už též nebyli mladí, byli však věrní a zkušení.Když medvěd přicházející uviděl, náramně se polekal. - Jen se dobře podívejte, bratříčkové, povídal šeptem kamarádům a tlapou ukázal na starého Bodríka, - vidíte, jak se ten první neustále shýbá. Jistě sbírá kameny, kterými nás utluče. To Bodrík kulhal a medvěd si myslel, že při každém ohnutí zvedá kámen.- A ten druhý, naříkala liška, - seká šavlí okolo boků. To se kocour oháněl ocasem a liška si myslela, že švihá šavlí.A když ještě zaslechli chrochtat prase, do smíchu jim opravdu nebylo. Medvěd se ze strachu vydrápal na strom a liška skočila do trní.Když se přiblížil Bodrík se svými kamarády k lesu, kocour zavrčel: - Vrní, vrní, vrní. Liška rozuměla: - V trní, v trní, v trní. A nečekala, až na ni ten s tou šavlí skočí. Vyskočila z chrastí a vyděšeně utíkala pryč.Prase se přiblížilo ke stromu, na kterém byl medvěd a chrochtalo: - Hrr, hrr, hrr. Medvěd si myslel, že říká hor, hor! A když prase začalo rypákem podrývat kořeny stromu, medvěd neváhal ani chvilku, ale skočil dolů a hned byl za horama, za dolama.Vlk zůstal sám a byl rád, když mohl upláchnout s celou kůží.Starý Bodrík zaštěkal, až se hora ozývala. Byl rád, že mu kamarádi pomohli zahnat dravá zvířata daleko za lesy.Od těch dob se Bodríkovi na salaši dobře žilo až do smrti.׋›Starý Bodrík a vlkVýrobceDBratislavaRok1957Délka17 okénekAutor kresebStruhár Alojz ml.Autor textuUčník LadislavOznačeníB0087Další diafilmy výrobceVýtvarná výchova v 2 ročníku ZŠNáš bytO Jankovi PolénkoviNení list jako list
