Šípková RůženkaNa Růžovém zámku je dnes velká radost: Královským manželům se narodila dceruška! A hned se chystaly slavné křtiny. Písař předložil panu králi dlouhý seznam pozvaných hostí – nechyběly ani dvě dobré víly – sudičky.Jen třetí sudičku, zlou vílu - Vosu nepozvali – a ta si umínila, že se krutě pomstí.+16Nadešel slavný den křtin. Dívenka dostala jméno Růženka. Hosté odevzdali dary novorozeňátku a naslouchají slovům sudiček: První z nich věští malé princezně, že bude svěží jako jarní den a krásná jako růžička. Druhá sudička praví, že bude Růženka dobrá jako chléb a že ji bude mít každý rád.Tu však – nastojte – vlétla do zámecké síně zlá víla - Vosa a pronesla strašnou věštbu: Jen do osmnácti jar že bude rozkvétat Růženka, potom se píchne do prstu a zemře!Zděšení se zmocnilo všech … Tu však přistoupily ke kolébce opět dobré sudičky, aby zmírnily strašnou věštbu: „Princezna Růženka nezemře. Usne jen a láska ji probudí zas k životu!“Splnila se předpověď dobrých vil. Růženka vyrůstala do krásy a dobroty a každý ji měl rád. Pan král s paní královnou dali odstranit ze zámku a jeho okolí všechno, o co by se jejich dceruška mohla poranit, a hlídali ji jako oko v hlavě. Jednou však přece Růženka na chvíli osaměla. A jak se tak toulala zámeckou zahradou, došla až k staré kulaté věži. Ještě nikdy tu nebyla.A tak vystoupila zvědavě po točitých schodech až docela nahoru do malé kulaté komůrky. Neznámá stařenka tu předla na kolovrátku...Ještě nikdy neviděla Růženka kolovrátek, tuze ji zajímal, a tak když ji stařenka vybídla, aby sama zkusila, jakou kolovrátek umí bzučet písničku, s radostí poslechla.Přede, přede Růženka, když tu – ouvej běda – píchla se o vřeteno do prstu! Stařena – byla to zlá víla – Vosa – se zaradovala: Její strašná věštba se naplnila.Plačíc bolestí klopýtala Růženka z věže do zahrady. Zvláštní ospalost jí klížila víčka … Klesla do trávy a usnula. A s ní upadl do hlubokého spánku i celý zámek...Brzy všecek zarostl šípkovými růžemi a dlouhá, dlouhá léta dřímal v zakletí...Daleko odtud ve Slunečném království žil pan král s královnou a s jediným synem - kralevicem. Král už byl velmi starý – i přál si, aby se už jeho syn oženil a ujal se vlády.Mnoho princezen zeširoka daleka mu namlouvali, ale milý princ toužil jen po Šípkové Růžence, o níž mu vyprávěla pověst stará chůva.A tak uprosil nakonec tatínka a maminku, aby se směl vydat do světa hledat spící krásku. Dlouhá a svízelná byla jeho pouť... Kdykoli nevěděl princ kudy kam, kde se vzala tu se vzala objevila se neznámá stařena a ukázala mu cestu.Tak došel princ jednoho dne až k Růžovému zámku, zarostlému šípkovými růžemi. Nikde kolem ani hlásku, nikde známky života... Obtížně si klestil mečem cestu trnitým růžovým houštím.A tu náhle vidí na lavičce spící Růženku. Stanul jako očarován její krásou … Neodolal milý princ – a políbil dívenku.A v tu chvíli – divoucí div – Růženka procitla. To láska ji vysvobodila ze zakletí a probudila opět k životu. A s ní procitnul i celičký Růžový zámek.A brzy byla slavná svatba – že jste tam, děti, nebyly! - princ si bral Růženku za ženu. Ani dvě dobré víly – sudičky na té slávě nechyběly. A zlá víla – Vosa – pukla zlostí!!!Konec.׋›Šípková RůženkaVýrobceDPrahaRok1956Délka18 okénekAutor kresebMlčková-Špicnerová MagdalénaAutor textuPolák JanOznačeníB0069KoupitDalší diafilmy výrobceDobytí vzduchuOd telegrafu po telekomunikační umělé družiceHoří! 150Chodci a řidiči
