Znáte naše domácí zvířátka?Učitel říká: Dám vám, milé děti, hádanku, velice jednoduchou, velmi lehkou, krátkou: Dlouhé rohy, krátké nohy, velké tělo - jaké zvíře to tam stojí?- Odpovězte rychle! A tu zas je před námi pyšné ptáče: krásný hřeben, ocas s dlouhými pery. A tam? - Jej, ne, počkat, začneme od začátku: první obraz, druhý – po pořádku.Detail : nohy bílého kohouta. Jaký pyšný tvor před námi, rychlé nohy s ostruhami, ostrý hřeben, bílá pera – od rána až do večera po dvoře si vykračuje, hrdě, nahlas vyzpěvuje: kykyriký, kikirík, já se mám tak, jako nikdo.+27Bílý kohoutek na patníku kokrhá, a po něm slepice. Hlas má tenký jako proutek, kdopak je to? No – kohoutek! Bílý kohoutek časně z rána slepičky z patníku zpěvem svolává.Detail: nohy hus a kačen. Raz dva, raz dva – do kroku, kráčejí si k potoku ptačí nožky vedle sebe. Kdo to kráčí? Hádejte. To jsou prsty, tam jsou blány. Jsou to žáby nebo vrány? Chichi, děti, směšné kusy – vždyť jsou to tam bílé husy.Celek: husy v řadě, za nimi kačeny. Kráčejí si rovně v řadě – ťapi, ťapi ku zahradě. Husy čisté sněhobílé, krk vysoký, očka smělá, žlutý zobák: ga, ga, ga, ga, ve vodě se chasa čváchá. A za nimi kačky mladé kolíbou se v směšné řadě.Husy a kačeny plavou na vodě. Některé kačeny dělají kotrmelce. A plesk, už jsou v potoce, samý šplíchot, samý křik. A najednou čvách! pod vodu – radostný okamžik. Jezírka i kalné louže, to je svět pro vodní ptáky – pro kačení nárůdek. „My se máme výborně!“Krocan. Zlobí se. Hudri, hudri, tak sa hněvá, tak se durdí, nafoukaný, rozčechraný, takový pyšný, takový moudrý.Krůta s krůťaty. Odhání pejska. A ta krůta? Skromná paní, odvážně své děti brání. - A ten psík nezbedník ať si kožich před ní chrání.Strom, k němu vedou ve sněhu jasně viditelné kočičí stopy. Čí to jsou stopy ve sněhu? Plížilo se zvíře v střehu. U stromu se stopa ztrácí. Odletěli plaší ptáci? Nuže, děti, uhádněte, kdepak je to zvíře skryté?Pohled na větší psí stopy ve sněhu, směřující ke stromu z druhé strany. Z druhé strany hlubší ťapky vytlačily velké tlapky.Dunčo sedí pod stromem a udiveně se dívá nahoru do koruny. Pod stromem už Dunčo sedí, do konárů vzhůru hledí.Černý kocour leží na větvi. Dunčo skáče zdola na kmen a štěká. Haf, haf, Dunčo na dvoře, kdo sedí na stromě nahoře? - Aha, Mourek kocourek, jak kouzelník leží. A ten Dunčo jenom skáče, tlapou hrabe, marná snaha, na strom se však nevyškrábá. Poskakuje, vrčí, zoufale se trápí – marně, Dunčo! Nejsi Mourek, nemáš drápy!Hlava velkého králíka domácího. Žere velký zelný list. Kdo to chrumká čerstvé listy? Je to králík bílý, čistý.Hopkající králík. Dlouhé uši bystře zdvíhá, ocásek se sem-tam míhá.Detail koně zapřaženého do bran. Jaké to krásné zvíře hrdé, podkovy klapu po cestě tvrdé, dlouhý ohon povívá ve větru prudkém. Příkop přeletí to zvíře skokem, cválá a kluše, letí a běží, rozevlátá hříva mu na hřbetě leží. Vozí a oře a vláčí a brání – dobré je do vozu, do pluhu, saní.Pohled na cirkusovou arénu s běžícím koněm a krasojezdkyní. I v cirkuse dupou kopyta koní, tátoš hlavu zvedá a kloní – dokola cválá a letí – pohleďte, pohleďte, děti!Detail: Hlava krávy, která žere trávu. Jaká je to velká hlava, a z huby jí trčí tráva. Rohy to má, žádné strachy, vždyť je to tvor velmi plachý.Detail – nohy krávy. „Nač má kráva kopyta?“ - Hanka se mamky ptá. A mamka hned zase Hanky: „Nač jsou tobě botičky?“ - „Aby se nohy neodřely, aby si svižně vykračovaly.“ „Krávě zase nohy chrání kopyta, aby si je při chůzi neporanila.“Krávy ve stádě. Tiché a družné je to zvíře. Když se z pastvy domů bere, klidně v stádě vykračuje, vytrvale přežvykuje.Kráva ve chlévě. Dojí ji. Co to stříká do dížky? Čůrkem to teče, stříká? Dojička se stará, aby děti měly dost mléka. Mléko, máslo, sýr nám dává – které zvíře? - Ano – kráva.Stádo ovcí, bača, pes. V pozadí ohrada, les. „Dobrý den, bačo, kampak, kam?“ „Stádo si na pastvu zaháním!“ „A vy ty chlupaně střapaté i na noc v horách necháte?“ „Kdepak to, děti, to přec ne, Bodrík je do ohrady zažene.“ „Dejte nám žinčice, bačo náš!“ „Přijďte si v podvečer na salaš!“Hlava kozy s rohama. Jaká je to divná hlava, ani ovce, ani kráva: bradu má a krátké rohy – nebojíte se mátohy? -Babka vede kozu na provázku. Babka vede na provázka bradatou a divnou krásku, rohy má, no ne, je hrozná, kdopak ji z vás, děti, pozná? Jirka, Míša, Katka, Róza? Uhádly jste, je to koza!Koza s kůzlátky. Jej, jak jsou milá mláďátka – ta malá, bílá kůzlátka. A ta kozička? Jejich matka. Běžte si s nimi pohrát! Jen chvilku, chviličku krátkou, znáte, děti, pohádku o kůzlátku?Prasata. Leží, stojí, v blátě ryjí. Vidíte to milé zvíře? Ve chlívku se vykrmuje. Tlusté, velké, chrochtá, kvíčí – malým ocáskem si točí. Rypákem zas ryje bláto – dobré maso dává zato.Dvůr s holubníkem. Okolo ostatní domácí zvířátka. Pěkný domeček na kůlu postavili na dvorku, a v domečku – jistá věc- bydlí velký krasavec. Večer si vždy sousedku zavolá na besídku, a tak si tam pěkně hudou, že už navždy svoji budou.Holub na střeše. Na střeše, hle, jaká krása! Vrkú, vrkú – nadouvá se. Pyšně si tam vykračuje, sem-tam čile poletuje.Letící bílí holubi a poštovní holubi. Víte, děti, že je holub skvělý listonoš? Poštu nosí, přelétá celý náš svět. Leť, holoubku, leťte, ptáčci, směle vpřed, pozdravujte od nás – pěkně celý svět, všem lidem noste radost, pokoj, mír, aby svět byl plný krás a plný her.׋›Poznáte naše domácí zvířátka?VýrobceDBratislavaRok1962Délka28 okénekAutor kresebHorváth ŠtefanAutor textuTrebišovský Július V.OznačeníB0818Další diafilmy výrobceSluníčko na cestáchPutování za starou lampouO TomášoviOstrov uzdravení
