Pohádka o veverčí jedenáctceV lískovém keři, na pokraji Havraního lesa, louskala veverka Všetečka oříšky.Když už byla skoro po obědě, všimla si, že v kapradí se vyhřívá na sluníčku zakutálený pestrobarevný míč.+32Měl červené, modré a žluté pruhy a byl nejmíň stokrát tak veliký jako největší oříšek, jaký kdy našla.Veverka Všetečka nejdříve zkusila jak chutná, ale zoubky jí po lesklém povrchu sklouzly a jen tak tak, že si neukousla jazýček. Vyskočila tedy na míč.- ale ouha - míč ji jako péro vyhodil do vzduchu a Všetečka bác - spadla rovnou na nosánek.Ale prosím vás veverka. Ještě ani nepřistála a už byla na míči znova. Létala vysoko, až ke špičkám smrčkům, metala přemety a kozelce, salta i půlobraty, prostě předváděla akrobacii jako na trampolíně.Všetečku pozorovaly za smrčky ukryté veverky. Ale dlouho to nevydržely. Rozběhly se k míči a teď to teprve začalo. Honily se za míčkem, hlavičkovaly, Všetečce se dokonce povedla parádní patička, jiná veverka napálila míč ocáskem a druhá se po něm vrhla robinsonádou, za kterou by se nemusel stydět ani Plánička.Tohle všechno pozorovala stará veverčí babička a když si vzpomněla, jak za mlada bydlela u školy, kde kluci s podobným míčem hráli kopanou, seskočila se stromu a svolala veverky k sobě.Veverky napjatě poslouchaly a veverčí babička jim nejen vysvětlila, že hrají proti sobě dvě mužstva, po jedenácti hráčích, že hru řídí soudce, že musí být dvě branky, ale také hned vše co říkala předváděla. Hlavičky, patičky, střelbu bez přípravy, tlumení míče, driblink a veverky to nemohly vydržet, volaly góóol a že prý budou hrát mistrovský zápas o pohár Havraního lesa.Než by jeden napočítal, už tu byla dvě družstva. Černé veverky proti zrzavým, soudcovat měl ostříž a za hřiště byla vybrána silnice vedoucí lesem. Tohle se veverčí babičce vůbec nelíbilo, ale její protesty zanikly ve všeobecném nadšení.Veverky ještě vyslechly pravidla hry, zopakovaly si kdy je ofsajd, kdy aut, jak se kope trestný kop či dokonce penalta.Kapitánky obou mužstev si podaly ruce, slíbily se, že budou hrát slušně aby nedošlo ke zranění, poločas se bude hrát na tři góly a celý zápas na šest.Velký zápas mohl tedy začít. Oba příkopy i stromy byly obsazeny lesními zvířátky, fandilo se jako na Spartě, či Slavii, prostě atmosféra velkého zápasu se vším všudy.Ostříž zapískal a už to začalo. Zrzavé veverky získaly míč a už byly před brankou soupeře. Než stačily vystřelit vrhla se jim brankářka Skákalka pod nohy, výkop a míč letěl až na druhou stranu. Fotbal to byl všelijaký, hrálo se stylem, kde byl míč, tam byly hráčky.Zápas to však byl jak se patří. Nejedna veverka měla odřeniny, některé dokonce pokulhávaly, ale všechny se vrhaly do nových bojů.Ze všech veverek však nejvíce vynikla právě Všetečka. Kličkovala s míčem, hlavičkovala, nahrávala si ocáskem, prostě byla k neudržení jako kdysi legendární Leonidas.V zápalu boje si nikdo nevšiml, že se ze zatáčky vyřítilo auto, řidič troubil jako na poplach a než bys řekl švec, veverky naskákaly na stromy a do příkopu.Jen auto zmizelo za zatáčkou, veverky se pustily do dalšího boje. Míč poletoval od jedné branky ke druhé, veverky už byly celé uřícené, ale zápas byl pořád nerozhodný nula nula.Až konečně znovu Všetečka získala míč, unikla po křídle, přiťukla si míč ocáskem a vzápětí vypálila bombu k pravé tyči. Zvířátka už volala góóól... když tu v poslední chvíli brankářka robinsonádou vyrazila míč na roh.Jen byl roh zahrán a Všetečka znovu, přímo z voleje, vypálila na branku. A opět brankářka odvážným skokem chytila míč.Zrzavé veverky měly převahu, častěji střílely, ale stav byl pořád nula nula. Až se konečně k míči dostala veverka Šouralka a místo kličkování napálila míč ocáskem rovnou k pravé tyči.Všechny veverky křičely góóól, všechna zvířátka tleskala a také křičela goóól. To bylo radosti.I datel v roli reportéra, který zápas zahájil po zvyku reportérů oním... vítám všechny příznivce sportu a fotbalu zvlášť, si s radostí zakřičel góóól a bylo to jedna nula pro zrzavé veverky.I brankářka zrzavých veverek se radovala, skákala od jedné tyče ke druhé, radostí metala kozelce a pokřikovala na diváky.Ale ani černé veverky nelenily. Naopak - jakoby jim gól dodal nové síly. Útočily v jedenácti, byly všude, kde byl míč, ale málo střílely a tak pořád prohrávaly.Až se konečně míče zmocnila obrovitá obránkyně černých veverek, bleskurychle proběhla celým hřištěm a než se brankářka zrzavých veverek stačila vzpamatovat, míč byl za jejími zády.Teď propuklo pravé nadšení. Zvířátka skákala po stromech, všude bylo slyšet góóóóól, potlesk, datel hlásil, že je vyrovnáno na jedna jedna a zrzavé veverky byly smutné.Černé veverky teď začaly víc bránit, před jejich brankou byla neprostupná zeď a z této zajištěně obrany vyrážely k bleskovým útokům. A při jednom z těchto útoků byla bezohledně podražená černá veverka právě v okamžiku, kdy se chystala vystřelit.Ostříž zapískal a rezolutně ukázal na značku pokutového kopu. Diváci pískali, zrzavé veverky protestovaly, ale nic naplat, ostříž byl neomlomný, stále pískal a nařídil penaltu.Nikdo nedával pozor, každý šermoval rukama, veverky se strkaly tak si nikdo nevšiml, že se v zatáčce objevilo auto a v tom křiku nebylo slyšet ani troubení.V poslední chvíli sebou veverky mrskly a hup - už byly na stromech a v příkopě. Jen brankářka Skákalka se otočila pozdě, ztuhla a v úděsu otevřela pusinku.Řidič sice brzdil, ale když se rozptýlil prach, ležela na silnici Skákalka. Všechny veverky se k ní hned sběhly a když zjistily, že se jí kromě odřenin nic zlého nestalo, chtěly pokračovat hned ve hře. A teď zakročila veverčí babička. „Na silnicí se hrát nebude“, řekla přísně a odvedla veverky na louku. Jenže když tu louku veverky viděly div se nedaly do pláče. Bylo to tam samá krtina.Veverky zklamaně postávaly kolem, když tu se v hromádkách objevili krtkové a začali rozhazovat jednu krtčí hromádku po druhé. Hned se k nim přidala i ostatní lesní zvířátka a za necelé odpoledne bylo připravené hříště se zelenou travičkou jako na Spartě.Veverky se zvířátkům odměnily tím, že jim půjčily míč a od té doby se na louce, z které si zvířátka udělali krásné hříště, hraje jeden mistrovský zápas za druhým. Ligu vedou zajíci před zrzavými veverkami o tři body a jsou jistým mistrem Havraního lesa. Mají rychlý start, výborně kličkují a vytrvale trénují.Zaječí jedenáctka i v rozhodujícím zápase o titul vyhrála tři jedna a datel se mohl rozloučit s publikem slovy... „Loučíme se s vámi příznivci sportu a kopané zvlášť a těšíme se na shledání s vámi, tady na hřišti v Havraním lese.“Konec.׋›Pohádka o veverčí jedenáctceVýrobceDPrahaRok1980Délka34 okénekAutor kresebKlugová KamilaAutor textuČermák JaromírOznačeníB0493Další diafilmy výrobceŽelezniční vozy a jejich vývojPravidla silničního provozu I.O třech kuřátkáchO zlém ohni Všežravci a statečném Broučkovi
