O SmolíčkoviChtěl zlatoparohý jelen na pastvinu se vydat. Smolíček musil přislíbit, že bude doma hlídat.k chýši přiběhly jezinky, divoké lesní žínky, prosily, aby Smolíček otevřel dvéře síňky.+8Zželelo se mu jezinek, aby jim nebylo zima – tu však už chňaply hošíka rukama drápatýma.Trním a hložím jezinky s nebohým chlapcem skáčí. Smolíček volá jelínka, co mu jen hlásek stačí.Jelen volání uslyšel, bleskem hned pomoc nese. Jezinky pustily Smolíčka, zmizely v černém lese.Podruhé žínky chlapečka přece zas uprosily: vpustil je – potom nadarmo bránil se, co měl síly.Co to tu s nožem na chlapce chystají divé ženy? Na jeho prstě zkoušejí, je-li dost vykrmený.Chuděru nesly do pece, hošík se děsil zhouby, plakal a křičel, jeho hlas zanikal v lesní hloubi.Jelen se pásl daleko, volání sotva slyšel. Přec jen v poslední okamžik Smolíčka spasit přišel.S chlapcem na zlatých parozích jelen pak domů pádil. Smolíček teď už uznával, že jelen dobře radil.Jezinky příště v chaloupce najdou zavřené dveře – i kdyby stokrát prosily, Smolíček neotevře.׋›O SmolíčkoviVýrobceDOlomoucDélka12 okénekAutor kresebLátal St.Autor textuMenzel JosefOznačeníB0479Další diafilmy výrobceJanko PolénkoKrakonošovy čepiceKůzlátka a vlkOšklivé kachňátko
