O neposlušném kuřátkuZ bílého vajíčka, na kterém seděla maminka slepice, se vylíhlo malé žluté kuřátko. Bylo heboučké, slaboučké a jenom pípalo, ale protože se o ně maminka starala, rostlo, rostlo, rostlo, až už z něho bylo samostatné kuře.Jednou se vydalo na procházku a potkalo kachňátko. To bylo také žluté, ale mělo větší červený zobáček a na nohou plovací blány. Kuřátko s kachňátkem se pěkně pozdravilo -+9a za chvíli si spolu vyšlapovali po cestičce.Když přišli k vodě, huplo kachňátko do potoka, až se voda rozstříkla.Kuřátko se udiveně dívalo za kachňátkem, jak krásně po vodě plave.Dlouho se na břehu nerozmýšlelo a skočilo za kachňátkem do vody.Ale co se stalo! Kuřátko neumělo plavat jako kachňátko a začalo se topit. Volalo zoufale o pomoc a už myslelo, že se jistojistě utopí.Kachňátko je však uslyšelo, honem k němu připlavalo, chytilo zobáčkem kuřátko za hlavu a vytáhlo je na břeh.Z kuřátka kapala voda jako v pohádce z hastrmana. V hlavě mu hučelo, jako když vítr hvízdá, stálo celé schlíplé, ale bylo rádo, že je z vody venku. Kachňátko, které je zachránilo, mu domlouvalo: „Vidíš, vidíš, kuřátko, tak to dopadne, když někdo neumí plavat, nemůžeš skákat kdekoli do vody. To by ses utopilo a maminka by pro tebe plakala.“ Kuřátko slíbilo, že už to nikdy neudělá a pospíchalo honem domů k mamince.׋›O neposlušném kuřátkuVýrobceDPrahaRok1964Délka9 okénekAutor kresebNosek JiříAutor textuTalacková MarieOznačeníB0413KoupitDalší diafilmy výrobceO červené KarkulceJak si pejsek roztrhl kalhotyKoberec a pišingrové drobečkyZdravuška a mikrobi
