O Červené Karkulce Bylo jednou malé děvčátko, které rádo nosilo červený čepeček a kterému proto říkali Červená Karkulka.Jednou povídala maminka: „Karkulko, tuhle máš košíček, zanes jej babičce. Je trochu nemocná a v košíčku má jídlo, aby se posilnila.“Babička bydlila v hlubokém lese, půl hodiny od vsi. Když Karkulka přišla do lesa, potkala vlka. – „Kampak tak brzy, Červená Karkulko?“ optal se. – „Jdu k babičce,“ řeklo děvčátko. „Je trochu nemocná, nesu jí něco na posilněnou!“ – Vlk si pomyslil: „Tahle buclatá holčička by byla dobrá na snídani. Ale musím to zařídit tak, abych mohl sníst ji i její babičku.“+6Pravil tedy Karkulce: „Podívej se, jak krásně kvetou květiny! Kdybys jich natrhala pěknou kytici, jistě by babička měla radost!“ – Karkulka začala trhat květiny a vlk honem uháněl k babiččině domku.Vlezl oknem do světničky, vrhl se na spící babičku a sežral ji. Potom si oblékl její šaty a lehl si místo ní do postele.Za chvíli přišla Karkulka s kyticí a se svým košíčkem plným jídla. Bylo jí divné, že v babiččině domku je dnes nějaké divné ticho. Nesměle vstupovala do dveří.Došla až k babiččině posteli a pozdravila. Vlk neodpověděl. Tu se Karkulka zeptala: „Babičko, proč máš tak dlouhé uši?“ – „Abych tě lépe slyšela,“ odpověděl vlk. – „Babičko, proč máš tak velké oči?“ – „Abych tě lépe viděla!“ – „A, babičko, proč máš tak veliké ruce?“ – „Abych tě mohla lépe obejmout!“ – „Ale, babičko, proč máš tak velké zuby?“ optala se Karkulka nakonec. A tu vlk vykřikl: „Abych tě mohl lépe sežrat,“ vyskočil z postele a Karkulku sežral.Pak si vlezl zase do postele a spokojeně chrápal, až se domek třásl. Šel kolem myslivec a povídal si: „Jak by mohla babička takhle chrápat? Musím se podívat, jestli jí není zle!“ Nahlédl oknem a spatřil v posteli vlka. Hned mu napadlo, že asi babičku sežral.Vešel potichu do světničky, vzal babiččiny nůžky a spícímu vlkovi rozpáral břicho. Z vnitřku se vyškrábala babička a za ní vyskočila hbitě Karkulka. Pěkně děkovaly myslivci a vypravovali mu, co a jak se stalo.Potom Karkulka ukázala babičce, co jí všechno donesla. Babička byla samou radostí hned skoro zdravá a tak si všichni i s myslivcem sedli za stůl a hodovali, čaj popíjeli a na zlého vlka už ani nevzpomněli.׋›O červené KarkulceVýrobceDiarMURok1956Délka10 okénekAutor kresebSüsser FrantišekAutor textuPazourek VladimírOznačeníB0170KoupitCelý pásDalší diafilmy výrobcePro maminkuPesPíseň o rodné zemiO kohoutkovi a slepičce
