LoktibradaByl jednou mocný král, který měl jen jednu dceru. Byla velice pěkná a proto se nikdo nedivil, že po dovršení osmnáctého roku měla nápadníků jako máku. A nebyli to ledasjací nápadníci. O ruku krásné princezny se ucházeli samí vznešení páni. Ale princezně se z té kupy nápadníků nezamlouval ani jeden. Svému otci, který by byl velmi rád, kdyby princezna byla co nejdřív pod čepcem, pokaždé řekla: - Vždyť mám na svatbu ještě fůru času. Vdám se jen za toho, kdo se mi bude líbit.Jednoho dne si princezna vyšla na procházku do zahrady. Král se na ni díval z okna, jak si vznešeně vykračuje. Najednou král uviděl, jak se k zahradě blíží velký mrak. Ten divný mrak se spustil docela na zem, uchvátil princeznu a odletěl s ní.+23Královně málem srdce puklo, když se dověděla, co se stalo s její jedinou dcerou. - Neboj se, neplač, - utěšoval král královnu – v našem království je určitě odvážný mládenec, který naši dceru najde a vysvobodí. A i když to bude nejprostší člověk, dám mu ji za ženu.Král dal vyhlásit v celém království, že štědře odmění každého, kdo mu donese nějakou zprávu o princezně. A na znamení velikého smutku dal celé královské město obtáhnout černým suknem. Jednoho dne vešel do tohoto smutného města pocestný mládenec. Vešel do nebližšího hostince.Hostinský mu hned povyprávěl o velkém neštěstí, které stihlo královskou rodinu. - Král slíbil polovinu království tomu, kdo princeznu najde, - dodal hostinský na konci svého vyprávění. - Půjdu ke králi, řekl pocestný mládenec hostinskému, a povím mu, že jeho dceru najdu. - Ty? - zasmál se hostinský, - jak bys to mohl dokázat, když po princezně není ani stopy?Náš pocestný mládenec, který se jmenoval Janek, přesto stál před králem a řekl mu, co chce udělat. - Když mou dceru přivedeš, - odpověděl Jankovi král, - dám ti ji za ženu a s ní polovinu království.Janek se hned vydal na cestu. Putuje, putuje a natrefí na dalšího pocestného mládence. - Kam jdeš, bratříčku? - ptal se Janek mládence. - Do města, hledat práci, - odpověděl mládenec. - Já jdu hledat ztracenou princeznu. Když ji najdu, dostanu polovinu království. Přidej se ke mně. Když se nám naše věc podaří, rozdělíme se spolu napolovic. Podali si ruce na potvrzení toho, že se dohodli a potom šli světem spolu.Po čase potkali dalšího pocestného. Svěřili se mu, co chtějí udělat a když se k nim přidá, slíbili mu čtvrtinu z toho, co dostanou. A teď už putovali světem tři. Jednou se dostali do velikého lesa a když ho přešli, uviděli na malé mýtince domeček.Vešli dovnitř, ale nenašli v něm nikoho. - Pobuďme tady a odpočiňme si, řekl svým společníkům Janek. - V chaloupce si můžeme uvařit kaši a v lese zalovit.Janek a pocestný mládenec, co se k němu přidal první, se vydali druhý den do lesa. Ten třetí zůstal v domečku vařit kaši. Když už se kaše dovařovala, vešel do domečku maličký mužíček. Nepozdravil, jen došel přímo k ohništi a zabručel: - Vaříš kaši, vaříš, ale jíst ji nebudeš! Vzal vařečku a chtěl si z kotle kaši nabrat.Ale tomu třetímu, který byl toho dne kuchařem, se takový pořádek nezamlouval. Popadl malého človíčka za bradu a chtěl s ním praštit o zem. Ale Loktibrada, tak se ten malý človíček jmenoval, se nedal. Chytil kuchaře okolo pasu a vrazil ho až po ramena do země.Potom vyjedl všechnu kaši a zmizel. Přišli ti dva, co byli na lovu, domů a našli toho třetí v zemi a kotel prázdný. Když jim kuchař povídal, kdo ho zarazil do země a kaši vyjedl, řekl druhý pocestný: - zítra budu vařit kaši já. Já si na toho Loktibradu posvítím! Ale dopadlo to s ním stejně jako s prvním kuchařem.Třetí den zůstal v domečku Janek. Když se kaše dovařovala, vklouznul do domečku Loktibrada a zase povídá to svoje: - Vaříš kaši, vaříš, ale jíst ji nebudeš! - No jenom zkus se dotknout kotle, - pohrozil Loktibradovi Janek, - a uvidíš!Loktibrada hned popadl Janka a vrazil ho po pás do země. Janek se vzepřel, vyskočil ze země, popadl Loktibradu a vrazil ho do země až po ramena. Ale Loktibrada se ještě nevzdal. Vyskočil a znovu vrazil Janka do země. Taky po ramena.Ale ani Janek nebyl dlouho v zemi. Vyskočil z ní a vrazil Loktibradu do země až po bradu. Loktibrada se rozvřeštěl, až se chalupa třásla a za chvilku začal Janka prosit: - Pusť mě. Vím, co hledáš. Když mě pustíš, všechno ti prozradím. Ale Janek Loktibradovi nevěřil.Brzy se vrátili domů Jankovi kamarádi. Když viděli Loktibradu v zemi, chtěli ho zahubit. - Nechte mě žít, - prosil je Loktibrada, - budu vám dobrým pomocníkem. Tady pod ohništěm je díra. Neví o ní nikdo, jen já a můj kamarád drak. Tu princeznu, kterou hledáte, jsem ukradl a dal jsem ji drakovi. Vězní ji ve svém zámku, který je pod zemí. Odvalte velký kámen pod ohništěm a uvidíte velkou díru, vchod do podzemí. - A jak se tam dolů dostaneme? - ptali se tři kamarádi Loktibrady, když odvalili kámen. - Já vám pomůžu, - odpověděl jim Loktibrada. - Když mě pustíte, donesu vám dlouhý provaz.Pustili ho a Loktibrada jim opravdu donesl dlouhý provaz. - Spusťte mě dolů, - řekl Janek kamarádům, - a vytáhnete mne nahoru, když třikrát zatahám za provaz.Dlouho letěl Janek tmavou dírou, než se dostal do podzemního světa. Nacházel se v překrásné zahradě. Když se dobře rozhlédl, uviděl drakův zámek.- Jak ses sem dostal? - ptala se Janka princezna, když nahlédl do jejího pokoje. - Což nevíš, že pánem tohoto zámku je dvanáctihlavý drak? - Vím, všechno vím,- odpověděl Janek, - a nepřišel jsem náhodou. Chci tě vysvobodit! Princezna se na Janka usmála a podala mu čarovný meč. Pak mu řekla, že až se drak vrátí a usne, vytrhne mu tři vlasy, v nichž má všechnu svou sílu. - Ty se zatím ukryj ve sklepě, - řekla princezna Jankovi. Nahoru vyběhneš, až bude drak bez svých čarodějnických vlasů.Když se drak vrátil domů, řekl princezně, že cítí člověčí vůni. - Jak by se sem mohl dostat člověk?! - odpověděla mu princezna. - Radši si sedni za stůl a najez se svého oblíbeného jídla, olověných halušek, dokud ti nevychladnou.Když se drak nacpal haluškami, začala mu princezna vískat vlasy. Brzy drak usnul. Probral se až tehdy, když mu princezna vytrhla třetí čarodějnický vlas.Drak to hned poznal a rozhněval se, že ho princezna zradila. Dlouho však neřval, neboť Janek vyběhl nahoru a poutínal mu všech dvanáct hlav.Princezna poděkovala Jankovi za vysvobození. Janek byl pěkný a odvážný. Princezně se velmi líbil. Stáhla z ruky prsten a podala ho Jankovi na důkaz toho, že ho nikdy nepřestane milovat. Potom spolu spěchali k díře, kterou se Janek dostal do podzemního světa. - Ach, vzdychla si princezna, když Janek třikrát potáhl za provaz, čímž dal těm nahoře znamení, že už mohou tahat. - Zapomněla jsem na svého maličkého přítele. Na ptáčka, který mi donášel zprávy o mých rodičích. Skoč pro něj, Janku, prosím tě! - Když Jankovi kamarádi vytáhli princeznu nahoru, hned se jim zalíbila. Oba ji chtěli za ženu. Pustili se spolu do bitky, kterou jeden z nich zaplatil životem. A ten, který zůstal naživu, hrozbami donutil princeznu, aby řekla otci, že to on ji vysvobodil.Kdyby neměl Janek s sebou ptáčka, byl by falešný kamarád připravil o život i jeho. Ptáček Janka varoval, aby se nenechal nahoru vytáhnout. Janek ho poslechl a místo sebe uvázal na provaz kámen. Za chvíli se kámen zřítil dolů a rozbil se na drobné kousky. Ale Janek v podzemním světě nezůstal. Ptáček našel čarovný kořínek, kterým si Janek skálu otevřel a vyšel ven.Ve městě se Janek doslechl, že se už princezna vrátila a že se vdá za svého osvoboditele. Janek neotálel ani chviličku. Spěchal do královského zámku. Našel tam plno hostí, veselého krále a královnu, smutnou princeznu a toho, kdo o sobě tvrdil, že princeznu osvobodil. Seděl za stolem vedle princezny jako její ženich. - To je můj pravý osvoboditel! - vykřikla princezna, když uviděla Janka. Už se nebála toho, kdo seděl vedle ní, a všechno svým rodičům pravdivě vypověděla. Princeznu si vzal za ženu Janek a vládli spolu moudře a spravedlivě dlouhé roky. A Jankova falešného kamaráda stihl zasloužený trest.׋›LoktibradaVýrobceDBratislavaRok1971Délka25 okénekAutor kresebSpál MilanAutor textuBaník PavolOznačeníB0653Další diafilmy výrobceDobrodružství malého medvěda 3. Vesmírná černá jízdaNejvětší čarodějO zeleném domečkuCo viděly děti v městě
