Kosí létoV třešňovém sadu v tichém koutku, ukrytu na stromě ve spleti proutků, jen bystré oko objeví budku. V budce hnízdo, v hnízdě mladé, pět veselých kosátek. Vždyť jé léta začátek!Staří kosi v zahradě sbírají hmyz pro mladé. Mladí mají stále hody, rostou pěkně jako z vody. jednou ráno ve světnici řekl táta kos kosici: — Nestačí jen hojnost stravy na získání sil a zdraví. Přemýšlel jsem o tom dneska jak je celá země hezká. Děti musí poznat svět. Zaletěl jsem radši hned na naše sdružení ptačí. Dojali mě tam až k pláči. Naši práci pochválili a hned také odměnili. Za necelou hodinu pro celičkou rodinu dali nám za dobrou práci poukaz na rekreaci. —+20Oči malých kosů hoří: — Kam pojedem, tati, k moři? - — Já chci k Malinové hoře, vůbec mě neláká moře! — — Kdy a Jak tam pojedem? Autem nebo rychlíkem? — — Ticho, děti! Nechte hádek! Ještě jsem vám všechno neřek\'. Oči visí na tátovi. Co jim o tom ještě poví? — Na rekreaci pojedem ... no? Hádejte čím? Letadlem! —Všichni honem pospíchali, aby si včas zabalili do kufříku, co Je třeba. Pytlík třešní, kousek chleba. Na té cestě vyhladoví, jak poletí dlouho? Kdo ví? S sebou pastu, krémy, cvičky, švihadélka na rozcvičky, nové plavky kvítkované, obvaz, když se něco stane. Vezmem s sebou snad i ještě něco, kdyby přišly deště. Kufříky jsou plné věcí. To je všechno třeba, přeci.Sotva vešli za vrátka, hned je vrátná — strnadka, aby se tu neztratili, posílá k správnému cíli: — Tam za těmi okénky dostanete letenky — ukazuje křídlem k místu — a přejeme šťastnou cestu! —Motor stroje rámusil, jako by se rozzlobil. Pilot — špaček po třikrát opakoval: — Nasedat! Náásedáát! Náásedááát!!!!Kosáčata ustrašeně tlačila se k jedné stěně, kde se může koukat ven na svět malým okýnkem. Kosice hned bez okolků k řeči vyzvala sýkorku.Kosata jen poslouchala, poslouchala, poslouchala ... na křeslech se kolébala a pomalu usínala. V tom hrdlička — průvodkyně zacinkala: — Čas už mine! Letíme teď nad lesem, za chviličku přistanem! —Nad letištěm z plných sil špaček motor zastavil. Připoutat se! Nemluvit! Až zastaví — vystoupit! Potichoučku, polehoučku zastavili na paloučku.U hotelu sojka stojí: — Vítám vás tu, milí moji. Odložte si v pokojíčku oběd bude za chviličku. Datel pro vás přijde hned, odvede vás na oběd.Kosové se umyli, kufříky rozbalili, když tu datel klep! klep! klep! zdvořile zve na oběd. Plná mísa polívčičky s malinkatými červíčky! Všichni jídlo pochvalují: — Dobře nám tu vyvarují! — — jezte, jezte, máme dost, maso měkké, žádná kost, — pobízí je švitorka, parádivá sýkorka.Když polévku spapali, malí kosi vstávali. — Počkejte tu, druhý chod, ten vám také přijde vhod. Jemné housenky tu máme. — — Pražené? Jé, to si dáme! — Do jídla je stále nutí: — Jenom jezte podle chuti. — Kosata se napapala div jim bříška nepraskala. V měkké teplé posteli oddechnout si museli.Později, když kosi vstali, druzí už si dávno hráli. Sova knížku prohlížela, žluna sólo tancovala. Straka s dudkem pod stromem mudrovali nad šachem, a stehlík si ladil tón. Chtěl překřičet gramofón.I páv začal tancovat, pestrý vějíř otvírat. Podle hudby kolébá se, třese pery na ocase. — Uhněte mu z cesty trošku ať vám nepoláme nožku! — — To je s pávem cavyků. Pojďte radši k rybníku! —Voda teplá jako Nil! Snad tu není krokodýl? — Nejsme přece v Africe! — říká máma kosice. — Zde jsou plavky, kruh a míč a už ať jste z břehu pryč!Kosata se šplouchají, smějou se a výskají. Když tu náhle, co to, co je? Z vody hlavu vystrkuje jakési obludné zvíře. Veliké oči, k nevíře! Mohutný trup voda nese. Zachraňme se! Zachraňme se! — Nebojte se, dětí moje, — vesele se máma směje. — Tahle ryba neuškodí, jen občas vyskočí z vody. Hle, už slunko uhasíná. Nechce se vám jít do kina? —Vyšli v dobré náladě, za chvíli jsou v zahradě. Tam už připravila sova film „Lahůdky z Žížalova“.Z kina — do jídelny. Hurrááá! Budou housenky, či můra? Každý spěchá na večeři, zvědav, co je na talíři. Housenky a smažené! Dobrou chuť vám přejeme!Stmívá se, noc už se blíží. Kosům očička se klíží, pospíchají na postýlku. Netrvá to ani chvilku a už spokojeně spí. Dobrou noc a hezké sny!Ale všechny krásy, škoda, uplynuly jako voda. Staří praví: — Už je čas, vrátíme se domů zas. Vlak už píská, honem uzlík! domů nás poveze rychlík!Doma pak po rekreaci půjde každý za svou prací. Budou dále chránit stromy před červy a housenkami, ničit plevel, chytat mušky, no a děti — skládat zkoušky. Každé strom si vyhledá, o hnízdo se postará, neboť práce tvořivá klíč ke štěstí ukrývá.׋›Kosí létoVýrobceDBratislavaRok1964Délka22 okénekAutor kresebČisárik LadislavAutor textuPetrík ErnestOznačeníB0352KoupitDalší diafilmy výrobceO dobré čarodějniciZvířecí řečKocourkové nejsou o nic horšíDivotvorný lovec
