Jak pejska bolel zoubekJak se to mohlo stát? Inu – z pejska se stal najednou velký mlsálek.+28Nechtěl jíst mrkev ani jinou zeleninu, chlebíček s kůrkami byl mu moc tvrdý, o mlíčku říkal, že je pro kočky – a tvaroh a sýry se mu prý už přejedly.Zato pořád slídil, kde děti poztrácely bonbóny, nebo kde jim upadl kus dortu či loupáček.K tomu si ještě tajně kupoval bonbóny, zvláště karamely. Večer počkal, až kočička usne, pak vytahal bonbóny zpod polštáře a cumlal a cumlal.Zoubky si však potom nečistil, bál se, aby kočičku nevzbudil, a vůbec, byl tak líný! Zbytky sladkostí v jeho teplé puse zkvasily přes noc v kyseliny a ty pomalu rozežíraly jeho zdravé zuby.Jednou kousl pejsek na kost a ulomil si kus vykotlaného zubu. Vyskočil, chytil se za hlavu a začal naříkat: „Ach, ach, to to bolí! Pomoz kočičko!“ „Ach, pejsku, pejsku, zubům já nerozumím, půjdeme k doktoru Medvědovi. Ten ti pomůže.“ „A jak mi pomůže?“ ptal se pejsek. „Vyčistí ti zoubek, umrtví mastičkou a zalepí díru včelím voskem. A bude po bolesti.“Ale pejsek byl nerozumný a všechny svoje záležitosti rád odkládal na zítra! Poradí se prý nejdříve s kmotrem ježkem, neboť ten je velice moudrý. „Ježku, ježku, zoubek bolí, poraď kmotříčku!“ volal pejsek, když ježka našel.„Zabal si hlavu hodně zahřátým šátkem!“„Kočička ať ti díru v zubu ucpe vatičkou namočenou v Alpě, to někdy pomůže,“ odpověděl kmotr ježek a napichoval dál granátová jablíčka na své bodliny. Pak ještě za ním zavolal: „Ale lépe ti poradí doktor.“Udělali podle rady kmotra ježka. Zoubek opravdu přestal bolet. Když však chtěl pejsek spát, začala bolest znovu.„Pojď, pejsku, přece jen půjdeme k doktorovi,“ naléhala zase kočička. Ale pejsek že se ještě ráno poradí s kmotrou žábou, ta zná léčivé byliny, a přece musí být bylina i na nemocný zoubek, ne?“ „Žabko, žabičko, zoubek bolí, poraď, kmotřičko!“ Kmotra žába, která se právě jako každé ráno koupala ve studánce, vyskočila a natrhala voňavé šalvěje.„Ať ti kočička uvaří z těchto bylinek hodně teplý čaj a tím si vyplachuj pusu kolem bolavého zoubku. Někdy to pomůže – ale lépe ti poradí doktor!“ Žbluňk – a byla ve vodě.Pejsek kloktal teplou šalvějí, až byl celý umořený. Zoubek přestal na chvíli opravdu bolet. Když se však chtěl pejsek najíst, začalo to znovu. A on měl takový ukrutánský hlad!„Pojď, přece jen zajdeme k doktorovi,“ žadonila kočička. Ale pejsek – že se naposled, ale opravdu naposled, poradí s koroptvičkou.„Koroptvičko, koroptvičko, zoubek bolí, prosím, poraď, kmotřičko!“ Kmotra koroptvička se dobře vyznala v lánech polí, kde se narodila. Natrhala zelených makovic. „Ať ti kočička uvaří čaj vždycky z jedné makovice. Ten vypij! Budeš spát a bolest zaspíš. Ale lepší je doktor!“ volala ještě za nimi.Kočička slýchala o zelených makovicích nedobré věci. Dokonce i to, že jsou jedovaté. Bála se o pejska. Ale utrápený pejsek prosil: „Zkusíme to, zkusíme, jen malinký kousek uvař!“ Kočička uvařila jen malinký kousek. Pejsek pil zelený čaj a pořád spal. Nechtěl nic jíst, hubl a byl malátný, zrovna jako ty děti, které užívají prášky proti bolestem zubů místo aby šly k zubnímu lékaři.Až jednou v noci naskočila pejskovi na tváři velikánská boule. Byl rozpálený, kočička mu naměřila vysokou teplotu.Pak pejska zabalila, vzala za pacičku a šli k doktorovi Medvědovi. Pejsek už neodporoval, ale hlavička se mu klepala bolestí a horečkou.Kočička dlouho škrábala na vrata ordinace doktora Medvěda. Konečně se ozval bručivý hlas:„Kdo mě to budí? Zase nějaký nepořádník! A já jsem měl tak těžký den, tolik zoubků jsem musel ošetřit – a ráno už v sedm hodin mám objednanou lišku a zajíce.!“Doktor Medvěd spráskl ruce, když sundali pejskovi šátek z hlavy. „Jak jste to mohli tak dlouho nechat? Vždyť má pejsek již od zoubku otravu krve!“„To on, to on – pejsek je tak neposlušný, nemohla jsem ho sem dostat. Nevěřil, že doktor neubližuje, ale pomáhá od bolesti. Ale přesto ho zachraň, zachraň ho!“ prosila kočička a natahovala pacičky k doktorovi.Doktor Medvěd namazal pejskovi zoubek zázračnou bylinkou, aby to nebolelo.Potom vzal kleštičky – popotáhl – a zoubek vyskočil.A zpod něho se vyvalila spousta hnisu.Bylo po bolesti!Pejsek vyskočil a začal s kočičkou tancovat.Avšak celou cestu domů opakoval: „Proč jsme jen nešli dříve, zoubek mohl být zachráněn a co bolesti jsem si mohl ušetřit! Teď mám místo zubu jen velikou díru. Proč jsme jen nešli dříve!“Od té doby nejenže pejsek jí zeleninu, chléb, mléko, tvaroh – všechno, čím dříve opovrhoval – nemlsá a čistí si na noc zoubky, ale chodí i s kočičkou pravidelně každého čtvrt roku k doktorovi Medvědovi na prohlídku. Pak doktor jim spraví každou malou dírku v zubu bez bolesti. To je přece lepší, nežli mít zkažení zuby, trápit se bolestí, dostat otravu krve a ještě přijít o zub!Konec.׋›Jak pejska bolel zoubekVýrobceDPrahaRok1962Délka31 okénekAutor kresebMlčková-Špicnerová MagdalénaAutor textuSmolová Vlasta Dr.OznačeníB0023KoupitDalší diafilmy výrobceUkradený mlýnekPyšná princezna II. dílProcházka PrahouPyšná princezna I. díl
