Co se stalo jedné nociByl už večer. Na obloze zasvítily hvězdičky. Smála se jim jasná očka, potřásaly hlavičky.A měsíček, děda starý, co je nočním hlídačem, nazul sobě teplé krpce a pokýval kahancem. Měsíc: Hvězdy zlaté, moje děti, dobře se tu mívejte. Na sebe i na světýlka stále pozor dávejte. Na shledanou!+25Hvězdička: Šťastnou cestu! Vrať se brzy z cestičky. My se zatím pobavíme, pravda, milé sestřičky?Byl už večer. Na obloze zasvítila hvězdička a ve světničce ke svým dětem takto praví mamička. Máma: Moje děti, uložte si hračky, míč i panenky. Než se vrátím, vysvlečte si šatečky a oblečky.Ale Ivko, ani Věrka neposlechli svoji mámu. Místo toho, aby šli spát, začali si znovu hrát.Ivo: Dívej, Věrko, jak moje vojsko směle útočí. Věrka: Moje panna, když chce hajat, pěkně zavírá oči. Ivo: Dej mi míček! Ten je můj! Mně ho otec daroval. Lépe skáče než ten tvůj, od země až do stropu.Věrka: Cos vyvedl? Počkej, Ivo, zítra bude výplata. Až se táta vrátí domů, pořádně ti naplácá.Ivo: A já řeknu, že jsi schválně pannu Lilu mlátila... Věrka: A ta noha vojáčkovi jakto že se zlomila?!Ivo: Dej už pokoj! Já usínám. Chce se mi už silně spát... Věrka: Máma řekla, že si máme nejdřív hračky poskládat. Ivo: Radši rychle do postele! Kdo tam bude první z nás? Věrka: Já už spím a nic neslyším, a ty, Ivo, světlo zhas!Hluboká noc. Na obloze hvězdičky se blýskají. Divné sny Ivovi, Věrce, pokojně spát nedají. Kdosi hledí přes okénko, kroutí hlavou sem a tam.Měsíc: Aha! Tu jste, nezbedníci! Konečně vás tady mám! Já jsem Měsíc, strážce noci. Po obloze putuji. Všechny děti, zda jsou dobré, přes okénka sleduji. A co vidí moje oči? Hraček je tu v každém koutě, rozházené, dotrhané, na hromadě hozené. Za to trest si zasluhuje ten, kdo toto udělal. Proto čarovná moc noci už začíná působit.Kapitán: Pane generále, hlásím směle: tucet mužů. A já sám jsem ze všech nejšvarnější, neboť jsem jejich kapitán. Generál: Proč máš podřené čelo? Kapitán: Ivo, Věrčin mladší bratr, neuměl si ani včera se mnou opatrně hrát.Měsíc: A teď ať vypráví Míša, řekne nám, jak se má, zda se o něj jeho pán dostatečně stará, dbá. Míša: Ach, odpusťte, vzácní páni, že k vám takto přicházím, že mám kožich dotrhaný, na hlavičce velký šrám. Jistě víte, jak to bývá, když je chlapec divoký. Umoří on svého Míšu, třebaže má tři roky.Měsíc: Pohleď! Ještě sem někdo jde... Kdo jsi? Zajíc: Zajíc ušatý. Měsíc: Ouško máš natrhnuté, kožíšek máš flekatý. Zajíc: To je hrozné, co zajíček v rukách dětí zažije! Není tu snad někde doktor, co mi ouško zašije?Měsíc: A hle náš míč. Též je nějak ztrápený. Míč: Ach, přátelé moji milí, jsem načisto ztracený. Měsíc: Odpočiň si, moje duše. Vidím, že jsi zmořená. Na boku máš velkou ránu, barva všechna sedřená.Panenka: Má-ma! Má-ma! Měsíc: Copak pláčeš, panenko má maličká? Panenka: Nabila mně!... Velmi! Dneska... Měsíc: Kdo? Nu řekni! Panenka: Věruška! Měsíc: Chudinko! Panenka: Zlí jsou lidé! Když jsme nové, každou chvíli berou nás do svých ruk, ale brzy způsobí nám mnoho muk.Kapitán: Tak si myslím... To bych chtěl, pane generále, říct: když jsou děti takové, měli bychom utéct pryč.Generál: Dobře radí náš kapitán. Na pochod se dejme hned. Proto: Po-zorr! Za mnou všichni stůjte jako jeden muž!Panenka: Kéž pochopí všechny děti, že i hračky mají cit, že je není možné trápit, ani lámat, trhat, bít.Měsíc: Slyšíš, Ivko? I ty, Věrko? Není to jen prázdný sen! Odejdou vám vaše hračky, dřív než svitne bílý den.Generál: Pozor! Vyrovnat řad vpravo! Směr pochodu: rovně, vpřed! Nad námi rudnou červánky a ráno tu bude hned.Hvězdy hasnou. Měsíc zašel. Do jizby se vkrádá den. Věrka s Ivem ještě spinká. A zdá se jim hrozný sen. Věrka (ze snu): Ne, nechoďte!... Zůstaňte tu! Ivo: Míšo!... Míšu!... Přece stůj! Věrka: Panenko má zlatá, zůstaň! Ivo: Odcházejí mi pryč, ach!Máma: Co se to těm dětem stalo? Věrko, Ivko, co je vám? Věrka: Už odešly... Nejsou tady. Jen kdyby věděla, kam? Máma: Kdo odešel? Ivo: Moje vojsko... I ten zajíc nohatý, co měl pěkná černá očka a čumáček flekatý. Věrka: Mně odešla panenka Lila... Ivo: Generál i kapitán a s ním vojska velká síla, a já jsem tu zůstal sám...Máma: probuďte se, moje děti! Byl to jistě jenom sen, který vyšumí vám z hlavy jen co svitne bílý den. Věrka: Jak jsem jenom tomu ráda, že jsou ještě všechny tu! Máma: Vstaňte rychle, moje děti, mamička má práci tu.Věrka: Ano, mami, i my chceme v práci tobě pomáhat, proto si hned začnem pěkně svoje hračky ukládat.Máma: Tak to má být, moje děti! Kdo má svoje hračky rád, chrání si je, opatruje jako dobrý kamarád.׋›Co se stalo jedné nociVýrobceDBratislavaRok1960Délka28 okénekAutor kresebHorváth ŠtefanAutor textuŠteinhíbel MichalOznačeníB0736Další diafilmy výrobcePověst o hradě BeckovTři mládenci na Sluneční hořeVšetečný vrabečekSněhurka a sedm trpaslíků
