Červená Karkulka Dnes vám, milé děti, budeme vyprávět pohádku o děvčátku, které se jmenovalo Červená Karkulka. To zvláštní jméno nedostalo děvčátko hned, jak přišlo na svět. Dostalo jedno z těch jmen, která jsou uvedena v kalendáři. Ale když trošku vyrostlo ze všech čepiček, které mělo, nejraději nosilo červenou a proto ho všichni lidé nazývali jen a jen Červená Karkulka.Červená Karkulka bydlela se svými rodiči v domečku pod lesem. Vzduch tam byl lahodný, ptáčci vyzpěvovali od časného rána až do pozdního večera a všude, na každém kroku tam rostly pestrobarevné květiny.Jednoho dne napekla maminka Červené Karkulky hromadu koláčů. Vybrala z nich ty nejpěknější a naložila je do košíku. - Doneseš je, Červená Karkulko, naší babičce, - řekla maminka své dcerce, - trefíš k ní už sama? - Trefím, maminko. Půjdu rovnou přes les. Na druhé straně lesa má domeček naše babička.+16Červená Karkulka byla velmi pyšná, že jí maminka svěřila tak důležitý úkol. Vesele poskakujíc vkročila do lesa. Vítali ji tam ptáci i motýli. Jedni i druzí vyzvídali, kam Červená Karkulka jde. - K babičce! - odpovídala jim Červená Karkulka, maminka jí posílá všelijaké dobroty! - Natrhej jí kytičku květin, zabzučela Červené Karkulce do ouška včelka. - Děkuji, včeličko, že jsi mi to připomněla! Natrhám! Za chviličku už měla Červená Karkulka krásnou kytičku květů a vesele poskakujíc hned na jedné, hned na druhé noze, šla dál.- Hú! - zahučel najednou vlk a postavil se Červené Karkulce do cesty. - Kampak jdeš, děvčátko, kam? - K babičce! A uhni mi z cesty! - Vezmi mě s sebou! Já mám babičky rád! - Ale moje babička nemá ráda vlky! Má ráda dobré lidi a hlavně ty, co umí pěkně zpívat. - No dobře! - zavrčel naoko uraženě vlk a ztratil se.Daleko však nešel. Zalezl do nejbližšího křoví a tam se vám přestrojil za zpěváka s kytarou.Vlk potom dohonil Červenou Karkulku a znovu se jí ptal, kam jde. - K babičce, odpověděla mu Červená Karkulka, protože ho nepoznala. - Řekni mi, kde tvoje babička bydlí, - prosil Červenou Karkulku vlk, - zazpívám ji pod okýnkem. Kdyby Červená Karkulka tušila, že opět rozmlouvá s vlkem, nebyla by mu prozradila, kde její babička bydlí. Ale myslela si, že je to skutečný zpěvák, a proto mu řekla, kudy se nejkratší cestou k babičce dostane. Vlk jí poděkoval a uháněl přes les. - Počkám na tebe u babičky! - zavolal na Červenou Karkulku a ztratil se mezi stromy.Vlk doběhl k babiččinu domečku, postavil se pod okénko a začal hrát a zpívat, až se hora třásla. Babička vykoukla z okénka a zeptala se ho: - A nemáš hlad, zpěváčku? - Ba, že mám! - odpověděl vlk a hned vběhl do domečku.- Ale mám jen špenátovou polévku, - řekla babička a položila talíř s polévkou na stůl. - Po polévce bude i maso, - zavrčel vlk pod fousy a srkal polévku. - Nejlepší je bydlení pod lesem, - řekla mu babička, která už dobře neslyšela.- No a teď můžeš zase zpívat a hrát, - řekla babička vlkovi, když dojedl polévku. - Zpívat?! Cha-chá! - zachechtal se vlk. - Já tě teď, babičko sním! - Vlk vyskočil, otevřel hubu a zhltl babičku i papučemi. Pak se přestrojil za babičku a lehl si do postele.- Babičko, babičko! Donesla jsem ti všelijaké dobroty! - volala Červená Karkulka, když docupitala k domečku babičky.Červená Karkulka vejde dovnitř a vidí babičku v posteli. - Jsi nemocná, babičko? - zeptala se a přistoupila blíž k posteli. - Uhm, - odpověděl vlk. - Babičko, proč jsi dnes tak divná? Proč máš tak veliké zuby? - Na to, - odpověděl vlk, - abych tě mohl sežrat! A vzápětí zhltl vlk i Červenou Karkulku i s košíčkem a květinkami.Vlk měl teď tak plné břicho, že se ani pohnout nemohl. Zůstal ležet v posteli, kde brzy usnul.Jde přes les hajný a slyší, že se z domečku babičky ozývá jakési divné chrápání. - Vždyť ta babka tak dlouho nespává, - dumal hajný, - a od jejího chrápání by domeček jistě neposkakoval. Nahlédnu dovnitř, co se tam děje...- Starý známý, - zašeptal pro sebe hajný, - když zahlédl v posteli spícího vlka. - A kde je babka? A kde je její vnučka Červená Karkulka? - Tady jsme! - ozvaly se obě najednou, - ve vlkově břichu!Hajný otevřel vlkovo břicho nožem na konzervy a vypustil Červenou Karkulku a její babičku na čerstvý vzduch. Vlk chrápal dál, nevzbudil se ani tehdy, když mu hajný břicho zašíval.- Je po něm? - zeptala se hajného babička, když ho vyprovodila na kraj lesa. - Asi ne! - odpověděl hajný, - Ještě stále chrápe. Probudí se v zoologické zahradě, kam ho hned zanesu!׋›Červená KarkulkaVýrobceDBratislavaRok1973Délka16 okénekAutor kresebLupták OtoAutor textuBaník PavolOznačeníB0646Další diafilmy výrobceZlatovláskaIvanko poznává MoskvuDélka a měkkost 1. dílCo se stalo na salaši
